Blízko

Příběh filmu Blízko je   hodně o něčem jiném, než   se zdá z anotace. Avšak v   tomto případě mě to   nezklamalo, právě naopak, a   chápu, že autoři nechtějí   zkazit v divákovi dojem z   vývoje, který nastává   téměř na počátku.

Jedná se o velmi   silný psychologický film,   který bych si přál, aby se   dostal i k mainstreamovému   publiku, protože jde o téma,   které je tak nutné   otevírat.

Příběh filmu navíc   vyniká realističností a   tím, že podobná věc se   může stát téměř   komukoliv. Každému ho   doporučuju, stojí za   zhlédnutí.

Už
hned na začátku mě dva   hoši běžící v   květinovém poli varovali; a   také že ano. Ve smutně   populárním "woke"   stylu se tu kreslí   křehoučká dušička   "sněhových   vloček" a předvádí   pláč na různé způsoby,   dokonce i stereo. Příběh   obvykle něco řeší, ale   tenhle neřeší nic -   bezradně, tragikomicky   opatrnicky a přehnaně   zdlouhavě se plácá sem a   zase tam, aniž nabídne   racionální východisko.   Mělo-li to být zrcadlo   "vločkařů",   povedlo se. Takže dojem   stále někde kolem nuly,   přestože film usilovně   cílí na rádobydojemnou   symboliku. Celé se to táhne   jak botou našlápnutá   rozměklá žvýkačka bez   chuti a zájmu. Odnáším si   poučení že všechny kachny   jsou žluté a tento film mohu   klidně pustit z hlavy.