On se bojí

On se bojí (a já na jeho místě taky)
Ani bych neřekl, že je to   horor, ale spíš svérázná   absurdní komedie pro otrlé.   Film má sice děj, který   sjednocuje ústřední postava   muže jménem Beau (v podání   geniálního Joaquina   Phoenixe), spíš lze tento   snímek popsat jako   mozaikovitý příběh   sestávající ze čtyř   volně navazujících   dějství. Co se ve filmu   odehrává, nemá asi smysl   popisovat - snad jen to, že   ústřední postava Beau žije   životem ztracence, kterého   neustále něco ohrožuje.   Možná i proto má svého   psychoterapeuta (i když toho   má dneska v Americe každý),   aby měl určitou berličku,   že svůj život prožívá   správně a dobře. Aby v tom   měl jistotu, užívá   předepsané prášky. Oni tam   vlastně prášky užívají   úplně všichni - vč. jeho   psychoterapeuta. Tady už to   začíná zavánět   svérázným humorem Ariho   Astera - od upozornění na   výskyt jedovatého pavouka v   domě, kde Beau bydlí, přes   psychofarmaka, která je nutno   zapít min. 2 dcl vody (jinak   hrozí hospitalizace příp.   smrt), absurdně podivný je i   pobyt v domě svých   "zachránců",   kteří ho srazili autem a   nyní o něj pečují.   Následuje účinkování v   přírodním kočovném   divadle, kde jako divák si   Beau zahraje i ústřední   roli, aby pak příběh   zakončil v domě své právě   zesnulé matky, která   vlastně zesnulá není a   která je možná zdrojem   všech jeho psychických   problémů od dětství až do   současnosti. Nevím, zda Ari   Aster šel někde v On se   bojí do hloubky, ale   svérázný humor (pro někoho   možná trochu komplikovaný),   parádní herecké výkony i   naprosto nepředvídatelný   originální děj jsou tím,   co tento film vynáší (podle   mého soudu) až do   závratných filmových   nebeských výšin.

PS: Možná jsem už   trochu pomalejší, ale   klidně bych tuhle filmovou   lahůdku zkouknul hned znova   (poprvé viděno včera),   abych poznal další nuance   či roviny, které mi na   první shlédnutí určitě   unikly.