Nejprve možná stručná rekapitulace. Čtyřicet roků zpátky vzniknul originál v režii Johna Carpentera, který definoval pravidla subžánru slasherů. Na desáté výročí běžela v kinech čtyřka s podtitulem Návrat Michaela Myerse. Část pojmenovaná Halloween: H20 měla premiéru v roce 1998. Rob Zombie svoje dvě pochybnější verze uvedl devětadvacet, resp. jednatřicet roků poté. A teď máme v kinech biják, který přímo navazuje na ten původní z roku 1978, jenž patří do mojí TOP 10 nejoblíbenějších filmů. Dohromady tedy čítá halloweenská série už jedenáct počinů!

Tento nový Halloween ignoruje dějový vývoj od dvojky (včetně), což naskýtá prostor pro jednoduchoučkou zápletku. Ostatně jak také jinak, když tato podíváná vznikla pod hlavičkou společnosti Blumhouse Productions, jež se specializuje na levné/laciné horory, které pak proto/přesto vydělávají dost dobré peníze. Oproti franšízám typu Insidious se Halloween a sériový vrah s maskou Michael Myers těší o poznání větší oblibě, takže si evidentně dali tvůrci přeci jen o něco více záležet. A tak přizvali samotného Johna Carpentera, aby se postaral o inovaci své vlastní ikonické hudby, a zároveň aby se na tomto projektu podílel coby výkonný producent a kreativní konzultant.

Pravda, sice stvořil kultovní originál, leč zároveň napsal pod menším nátlakem opět spolu s dlouholetou spolupracovnicí Debrou Hill (jež se stala údajně předobrazem pro Laurie Strode) scénář k o poznání méně povedenému sequelu. K jakému z nich má blíže Halloween z roku 2018? Inu, na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Na jednu stranu se dočkáme několika nesmyslů, ale na tu druhou se snaží být důstojnou poctou jedničce, včetně vizuální stránky, byť tedy kameraman Dean Cundey se tehdy pohyboval ještě tak o dvě úrovně výše. Celkově vzato to dopadlo dobře, i když nemůže být nejmenších pochybností, že to mohlo být ještě lepší. Přeci jen tenhle Halloween je trefněji něco mezi remakem a sequelem, což v současném Hollywoodu není výjimečný koncept, takže se dá docela přesně odhadnout, co od něj očekávat.

V případě jedničky to nevěděl nikdo a je fakt, že její oddaní příznivci, resp. většina z nich, asi ani nechtěla vidět žádné výrazné změny. Bohatě by stačila poctivá krvavá vyvraždovačka. Té bychom se dočkali, kdyby postupně nezačalo přibývat off-screen vražd, kdy Michael zabije svou oběť mimo obraz. Působí to dojmem, že tvůrci ani tak nechtěli tímto způsobem vybízet diváky k představivosti. Spíše je na vině menší rozpočet, než ta další skutečnost, že byl počet natáčecích dní o malinko nižší, než tomu bývá u ambicióznějších českých projektů typu kupříkladu Pražské orgie.

Už úvodní scéna dosti uzemní ona veliká očekávání. Dva mladí investigativci (týpek a holka) v ní přijdou za Michaelem do ústavu Smith‘s Grove, protože ho dlouho sledovali a studovali. Tak jako jemu podobné zabijáky, kterých však moc není. Michael stojí nehnutě ve svém čtverci a nevidíme mu do tváře. Žádné emoce nejeví ani poté, co týpek vytáhne z tašky onu bílou masku. Jenom dál mlčí. Víme, že tuto proslulou postavu si zahrál Johnův kamarád Nick Castle, tak jako před těma 40 rokama, byť při tom odmaskovacím momentu jej tenkrát zastoupil Tony Moran, který ovšem teď ke spolupráci přizván nebyl.

Laurie Strode (Jamie Lee Curtis) strávila celé ty roky obavami z toho, že se Michael Myers jednoho dne dostane ze Smith’s Grove ven. (Bacha na spoler! V této časové ose není jejím bratrem a jedna z postav přímo řekne, že si to někdo vymyslel). Podobně jako Sarah Connorová kvůli svým historkám o Terminátorech, také Laurie ztratila kontakt se svým dítětem, konkrétně s dcerou Karen (Judy Greer). Příliš se nemůže scházet ani s vnučkou Allyson (a zřejmě ani s jejím otcem), jelikož jí členové vlastní rodiny považují za paranoidní a labilní. Žije na odlehlém místě – i když trochu nepochopitelně pořád v Haddonfieldu – v zabezpečném domě s pastmi. Jenže na rozdíl od matky Johna Connora/hrdinky z filmů Jamese Camerona, dělá až školácké chyby, na které dlouho nedoplatí pouze zásluhou paní Štěstěny, resp. pouze zásluhou pánů scenáristů.

V tomto jejich třígeneračním rozhodnutí sehraje výraznější úlohu právě ona vnučka, kterou si zahrála debutující Andy Matichak. Stejně jako kdysi babička a její kamarádky (ztvárněné P. J. Soles a Nancy Loomis), se chce v teenagerovském věku především bavit. Třeba na párty, na kterou se svým chlapcem jdou za Bonnie a Clydea. Tak jako spolužáci, spolužačky a ostatní obyvatelé města však netuší, že ztělesnění zla je skutečné a je zatraceně blízko! Michael opět nezabíjí systematicky, ale zcela nahodile. V originále ta tipovačka, kdo přežije a kdo ne, pomáhala vytvářet napětí, posloužila i pro možnost studie jeho charakteru, o kterou se snažil psychiatr doktor Loomis (Donald Pleasence), a z Michaela činila nepředvídatelné monstrum, které vskutku nelze popsat jinak, než slovy „pure evil“.

Kdežto v novém Halloweenu kupříkladu pošetří mimino a zabije kladivem (zas mimo obraz) sousedovic babičku, která patrně prožila plnohodnotný život podle svých představ. Může to vyznít trochu zvláště či morbidně, avšak Michael Myers zůstane i po tomto dalším díle figurou, jaké ne snad že bychom fandili, ale určitě nás bude zase děsit tím, že se nejedná o žádné pouťové strašidlo, nýbrž o někoho, koho lze klidně potkat na ulici. Byť se tedy, pravda, občas nechová úplně nejbystřeji (nicméně to můžeme přičíst faktu, že strávil skoro celý život za zdmi sanatoria). Tvůrci také v podstatě tentokrát zazdili ten nadpřirozený element s ním spojený (třeba pro „vykolejení“ toho busu se ani nemusel nadřít).

O studii Michaelova charakteru se tedy snažil doktor Loomis, na něhož v této verzi navazuje doktor Sartain (Haluk Bilginer ze Zimního spánku), jenž se postará o jeden vskutku precizní psychologický twist, se kterým se rozhodně dalo dále pracovat, jenže se s tím vlastně vůbec nijak nepracuje. Stejně dopadne i situace, kde se ocitnou Michael a Allyson na zadním sedadle auta vedle sebe ... Je fakt, že asi není potřeba ryze hororového režiséra, aby mohl vzniknout dobrý horor, nicméně David Gordon Green a jeho častý spolupracovník Danny McBride se tvářili býti jedni z posledních, kdo by mohli stvořit nový Halloween. Částečně to taky podle toho dopadlo. A ještě k Sartainovi. „Jsem doktor. Zavřete si okna,“ prohlásí, aby varoval před hrozícím nebezpečím, přičemž tahle hláška rozhodně pobaví více, než kdejaká jiná v lecjaké komedii.

Halloween z roku 2018 obsahuje oproti tomuto z roku 1978 prakticky pouze jednu famózní scénu, konkrétně tu na hajzlíkách na benzínce, která vyvrcholí cool oblékáním masky. Proč? Protože se v ní tvůrci nebáli být odvážní! Jinak snad až příliš ctí první Halloween, který funguje díky režisérskému umu a vizi Johna Carpentera, s čímž souvisí fakt, že tehdy představoval něco naprosto nevídaného. Pro letošní film by snad bývalo pomohlo více záběrů ze steadicamu nebo více podobných situací, jako když paralelně sledujeme dění v pokoji a v garáži. Je zřejmé, že Michael na jednom z těchto míst zaútočí, ovšem nevíme přesně na kterém. A znovu připomínám nedostatek odvahy, kvůli čemuž nezbývá než dodat, že originál je prostě jenom jeden.

FOTO: CinemArt