Na youtube kolují videa, ve kterých kupříkladu expert na přízvuky hodnotí přízvuky herců a hereček. Nebo bývalý agent FBI rozebírá věrohodnost scén ze špionážních filmů. Sniper dělá to samé v případě projektů o odstřelovačích, borec z kasína řeší ty, které se odehrávají casinu. Osloven byl třeba i bývalý člen newyorské rodiny Colombo, aby přiblížil kvalitu gangsterek. No, a kdyby měl takhle rozebírat profesionální zabiják filmy s Johnem Wickem, patrně by řekl, že jsou pramálo věrohodné, byť některá pravidla můžou zachycovat vcelku věrně (paradoxně tahle série občas trochu připomene jakuzáckou Outrage trilogii od Takeshiho Kitana). Ovšem akční sekvence jdou záměrně over-the-top, jelikož jedinou starostí choreografů bylo, aby působily pokud možno co nejvíce cool. To se povedlo až ve trojce, která nese neméně cool podtitul Parabellum.

Latina zazní i ve čtyřce, přičemž choreografie akčních scén jest až překvapivě nenápaditá a vlastně se i trochu opakuje. Nezaujme ani předvádění nunčaků, které pro stříbrné pláno zpopularizoval Bruce Lee. Kvůli tomu se dočkáme bodu, kdy se titulní hrdina po nepříliš záživném zabití hordy nepřátel dostane pod 222 schodů vedoucích k bazilice Sacre-Coeur, načež se na nich objeví … horda dalších nepřátel. A my si přejeme, aby je někdo odvolal, hodil jim tam několik granátů, případě aby nějak ožil Mac a Johnovi (nikoli Jonathanovi, jak jej častuje Winston) pomohl tím, že je pokosí svojí bezbolestnou, protože stejně víme, že podle žánrových pravidel přece musí dojít na finální duel s úhlavním záporákem. Těžko se hledá moment, který by zvednul ze židle, tak jako kopnutí koně nebo vrhání nůžů minule. Pravda, výjimku tvoří akorát seskok ze třetího či čtvrtého patra na zaparkované auto, ale to je zkrátka docela málo. Za takových okolností se složitě obstává i mezi obyčejnými akčními snímky, tuplem pak mezi těmi inteligentními akčními.

 










 

Nicméně, jakkoli to tak na první pohled může působit, nedobrá choreografie není největší slabinou Johna Wicka: Kapitoly 4. Není jí ani kamera, která naopak představuje jednu z největších předností. Není jí ani fakt, že Donnie Yen (aka Ip Man) v roli slepého mistra meče o dost zaostává za Takeshim Kitanem v Samurajovi. A nejde ani o to, že tentokrát chybí žena-soupeřka. První z těch skoro tří hodin jsem si říkal, že tenhle film není ať tak špatný, přesto je na něm něco špatně. A pak mně došlo, že to bude s největší pravděpodobností dáno jednak digitální či zcela absentující krví, a jednak neodpovídající zvukovou stopou, která o to více vynikne v Dolby ATMOS sále. U střílení a zářezů mečem je všechno de facto v pořádku, jenže při pěstních soubojích jsou podivně znějící rány vskutku do uší bijící.

Současně platí, že podle špatného scénáře dobrý film prostě nenatočíte. Ač se to na první pohled může zdát podezřelé, týká se to i akčňáků, jak ostatně prokázalo třeba Rychle a zběsile 9. Shay Hatten a Michael Finch rozhodně nepatří k tvůrcům, v jejichž filmografii bychom našli řadu počinů, z nichž alespoň některé by to dotáhly až ke kultovnímu statusu. K tomu připočtěme skutečnost, že režisér Chad Stahelski v neakčních pasážích poněkud zanedbává práci s herci … A nemůžeme se divit, že John Wick: Kapitola 4 působí podezřele uměle, ba až absurdně – viz celá sekvence s tuctově tlustým zabijákem Killou (Scott Adkins), v jehož blízkosti probíhá párty, na které jako by byli lidé, kteří jsou buď totálně sjetí, anebo ani nejsou z tohoto světa.

Ještě, že tady máme Hiroyukiho Sanadu, Marka Zarora a Rinu Sawayamu (romance Láska a pouta taky prostřednictvím Seohyun ukázala, že obsazovat zpěvačky s asijským původem je dobrý nápad), na kterou rozhodně není od věci si počíhat přes závěrečné titulky. Před nimi se dočkáme vcelku netradičního rozuzlení, jehož výsledek nuto brát s velkou rezervou! Johnu Wickovi: Kapitole 4 by nepochybně prospěla účast dalších bojovníků. Na první dobrou se nabízejí Iko Uwais, Tony Jaa, Jean-Claude van Damme, Lucy Liu, Michelle Yeoh, Gina Carano, Petr Jákl nebo Vineet Kumar Singh. Chtěl jsem napsat ještě Chucka Norrise, ale ten by na sebe určitě strhnul veškerou pozornost tím, jak dokáže prásknout otočnýma dveřma.

 










 

Ano, jedním z velkých problémů celé ságy je, že se bere příliš vážně a povětšinou postrádá nadsázku. Úsměvné momenty přitom pokaždé fungují. Dokonce i teď. Ne snad, že by měly odlehčovat napětí, nýbrž proto, že není nejmenších pochybností o tom, že jsou záměrné. Stejně jako podivné repliky či Wickova pověstná reakce: „Yeah.“ Charisma nestárnoucího Keanu Reevese naštěstí ledacos zachraňuje, třebaže v tomto díle John vyloženě netrpí, jelikož na to prostě nemá čas, když se musí neustále věnovat prakticky nekončícímu zástupu nepřátel. Hříčky typu gun fu, car fu či sword fu jsou bohužel v případě Kapitoly 4 celkem mimo mísu.

John Wick: Kapitola 4 je tedy o tom, že se po zavraždění Stařešiny na poušti přesuneme do New Yorku, kde do tamního hotelu Continental zavítá jistý markýz Vincent de Gramont (Bill Skarsgård), aby celé místo pro neposlušnost srovnal se zemí, což odnese recepční (Lance Reddick). Hon na Johna Wicka nadále pokračuje. Kromě zmíněného slepého Asiata, co byl kdysi jeho kamarádem, se do něj zapojí také afroameričan (Shamier Anderson), co si říká pan Nikdo, což evokuje toto. Tady má agresivního pejska pro emocionální podporu, jelikož pejskové v této sérii nemůžou chybět. Sleduje však své vlastní cíle, a tak si počká, než John Wick přicestuje přes poušť, Ósaku a Berlín do Paříže k finálnímu zúčtování. Nic naplat, od týmu z 87eleven jsme právem očekávali víc.

FOTO: Vertical Entertainment