A svět je to pořád značně bláznivý a bizarní. Dokonce ještě víc, než ten současný skutečný. Přitom do časů Katniss Everdeenové (Jennifer Lawrence) stále zbývá více než 60 roků. Hunger Games, tedy násilná vzájemná vybíjená vybraných Splátců z každého kraje, už ale existuje. A její součástí se má stát uhrančivá Lucy Gray Bairdová ze „dvanáctky“. Teoreticky by mohla mít štěstí v tom, že se jejím mentorem stává Coriolanus Snow ... Tady možná drobné zastaveníčko, protože před zhlédnutím tohoto prequelu nebude marné se, pokud nejste skalní příznivci/příznivkyně této ságy, opětovně podívat na předchozí části, případně si alespoň přečíst moje recenze (k dispozici jsou tady, tady, tady a tady). Připomenou totiž některé zásadní věci z celé mytologie, jejíž podivnost v Baladě o ptácích a hadech není natolik výstřední, aby nedokázala zaujmout a dokonce stvořit jedno z nejpříjemnějších letošních překvapení!

Samotný závěr dává tušit, že nebude pravdivá teorie, že nejdůležitější dvě postavy jsou příbuzensky spřízněné s Katniss. Pokrevní linie nepochybně existuje mezi z našeho pohledu extravagantním Caesarem a Luckym Flickermanem (dříve Stanley Tucci, teď Jason Schwartzman). I Volumnia Gaulová evokuje některé dřívější figury. Je to ona, kdo ponejvíce tahá za nitky. Ztvárňuje ji Viola Davis, díky čemuž si tak nějak automaticky vybavíme Amandu Wallerovou, která má v podání této oscarové herečky veliké pravomoce v rámci DCEU. Nováčka, kterého si vzhledem k menšímu prostoru obtížněji zařadíme mezi klaďase či záporáky, přestože by mělo napovědět, že v daném zřízení zjevně zastává důležitý post, hraje Peter Dinklage – proto asi to příjmení Highbottom.

 










 

Zajímavé, že ač jsou postavy vesměs podobné těm, jaké jsme mohli v rámci této franšízy v kinech naposledy vidět v roce 2015, jsou v této novince de facto dvakrát tak pozoruhodné a propracované. To se týká především Lucy Gray, která má vskutku fenomenální nástup, kdy hodí háďátko za triko holce, jaká se jí po vybrání vysmívala, načež řekne pár zvláštních replik a udělá v podstatě pohrdavý úklon. A my tušíme, že budeme sledovat ženskou hrdinku s charakterem obdobně příjemně netradičním, jakým se pyšnila třeba Margo Roth Spiegelmann (Cara Delevigne) v Papírových městech. Tady nutno dodat, že nejnovější Hunger Games sice jsou, leč asi by neměly být brány jako titul vhodný pro teenagery.

Tentokrát se přeci jen pohybujeme v ještě dospěláčtější rovině, kdy se řeší závažnější témata a kdy romantická linka nemá blízko k té, ve které se Katniss stýkala s Peetou a Galem. Že je Rachel Zegler krásná, to každý vidí. K tomu se jedná o výbornou herečku, jejíž kariéra získala po West Side Story a Shazam! Hněv bohů další pestrý korálek (následovat bude Sněhurka, kterou by v hrané verzi ani nemohla hrát jiná herečka, s výjimkou Mileny Dvorské z roku 1954), protože v téhle roli se dostane do mnoha zapeklitých situací, včetně neplánovaného pobytu mezi hromadou hadů, které by mělo uklidnit její zpívání – další z řady vpravdě nevšedních scén, které nás nutí si pokládat otázky, na jaké si ve většině případů dokážeme sami odpovědět, což se v jedničce, dvojce a dvoudílné trojce rozhodně často nedělo.

Za normálních okolností při sledování filmu spíše mrzí, když se příběh dále neodehrává podle toho, jak si sami představujeme. Tady je to naopak v pořádku, jelikož vzhledem k té neobvyklosti celého světa, kvůli které se tahle série obtížněji jednoznačně přiřazuje ke konkrétnímu žánru (tedy asi holt s výjimkou sci-fi), by bylo hodně velkým překvapením, kdybychom dokázali dění předvídat. Čili nakonec je dobré kupříkladu i to, že Sejanus Plinth není volavka Galeové. Poněkud zklame pouze finále, poněvadž působí jako konec první části, jenže s žádnou další se – alespoň prozatím – nepočítá. Přitom karty jsou rozdány tak, že příště by určitě byly věci k dořešení a svým způsobem by teoreticky mohlo být zaděláno na drama pomalu až shakespearovských rozměrů. Ostatně tady přece taky máme Coriolana …

 










 

Velkou zásluhu na tom, jak kvalitně téměř všechno funguje, má režisér Francis Lawrence, jenž předkládá velkolepou, místy dosti intenzivní podívanou, a u něhož to trochu vypadá, že celou mytologii Hunger Games pochopil ještě lépe než sama autorka Suzanne Collins. V některých sekvencích dost přitlačil na pilu, až se nelze nezamyslet nad tím, jestli si tenhle projekt náhodou neměl vysloužit přísnější přístupnost, neboť raději nechceme domýšlet, co by si z něj tak mohly odnést děti od těch třinácti do osmnácti roků. Tohle je fakt hodně na pováženou. Jinak nejen záběry z kruté arény, kde znovu platí „zabij, nebo budeš zabit“, nepostrádají napětí, tak jako pozdější sekvence z lesa.

Hunger Games: Balada o ptácích a hadech trvá přes dvě a půl hodiny a rozdělení do kapitol dává smysl i z jiného důvodu, než jenom z toho, že se tím zároveň odkazuje na skutečnost, že na počátku byla knižní předloha. Kapitoly nesou názvy Trenér, Stipendium, Mírotvorce a de facto říkají, že byť je úloha Lucy Gray nepostradatelná, jedná se vlastně o Coriolanův příběh, třebaže nedokončený. Třetí kapitola zase posouvá do popředí téma totality, jelikož mírotvorci pomalu rovnají nacistické Ordnungspolizei a pořádek hlídají spíše z toho úhlu pohledu, aby nikdo nijak nevybočoval a zcela se podřizoval. V tomto prostředí má Lucy Gray svá hudební vystoupení, jaká mívala Jenny ve Forrestovi Gumpovi, akorát v nových Hunger Games se její představitelka nesvléká. Nicméně to je jenom taková asociace, která na celkové hodnocení nemá vliv.

FOTO: Forum Film