Jeřábi táhnou

Film jsem sledoval více než desetkrát, z toho   určitě pětkrát jako povinné školní   představení a potom každý rok většinou v   úterý v televizi, protože byl jeden program,   rodiče koukali, a já ještě nechtěl jít   spát. Kvalitu filmu neupírám, ale zcela se mi   zprotivil, svým neustálým omíláním a   zdůrazňováním hrdinství sovětského lidu.   Navíc jsem dostal ředitelskou důtku, když jsem   z povinného promítání utekl.Jak rád bych   viděl třeba Konvoj do Murmanska nebo Bitvu o   Quadalcanal. Další populární filmy v televizi   byly v té době také Balada o vojákovi, Čas   jeřabin, Rozrušená země. A bylo jich spousta,   raději nevzpomínat.

I když film není často vidět,u tohoto filmu si   vzpomenu na vynikající český dabing z roku   1965 režiséra Ludvíka Žáčka, hlas Jany   Štěpánkové, Eduarda Cupáka, Josefa   Vinkláře, Bohuše Záhorského. Byli jsme hrdi   na náš dabing. Dnes je tolik pořadů a filmů,   že bez rychlodabingu by to nešlo,musíme se   proto spokojit s nižší kvalitou. Podařilo se   mě film opět vidět, ale ŘÍŤKA nechala   udělat nový dabing a opět jsme prohráli. 7.3.   2020 však Čt2 ten starý dabing použila. Mnozí   korespondenti uvádějí, že na film chodili   povinně se školou, jsem zřejmě stejně stár a   nepamatuji si, že by nás na základce hnali do   kina, snad jen na učilišti nám v kinu promítli   2 filmy o Leninovi, přežil jsem to...

Jeden mnoha sovětských válečných   filmů,které jsem povinně shlédla v rámci   školy - a přitom jeden z mála,které se mi   opravdu vryly do paměti. V tom dobrém slova   smyslu...

Ve své době zcela vyjímečný,
protiválečný film, kde mimo náletu nepadne   téměř jediný výstřel. A přesto je v tom   filmu vše, co sem patří. Láska, ta je věčná   a to, co nám předvedla "Veverka", to   se odehrálo a odehrává ve všech válkách, kde   milenecký pár rozdělí nesmyslná změna osudu.   Jsem moc ráda, že jsem film v této databázi   našla.

Tento snímek je pro mě zjevením. Zjevením tak   odlišným od toho, co kdy bylo natočeno o Velké   vlastenecké válce. Je tu krásná práce s   kamerou a nejsilnější momenty pro mne jsou ty,   v nichž Boris umírá a obraz se začne točit.   Neodmyslitelné břízky rotují Borisovi nad   hlavou, když zasažen kulkou padá k zemi. Také   scéna, kdy Veronika během náletu zůstává ve   svém bytě, kde všechno hřímá a ona zde   poletuje jako raněný pták. Její krásné   pohyby (je tu znát hereččina baletní   průprava) a zvolená hudba vše jen umocňují.   Tento bezesporu umělecký film bych doporučila   každému, obzvláště pak těm, kdo na   sovětské a později ruské snímky pohlíží   tak nějak přezíravě.