Březový háj (1971)
Brzezina
Další název: Brezový háj
Žánr: drama
Země: Polsko
Délka: 92 min.
Příběh dvou bratrů, v němž smrt jednoho přiměje druhého k životu. Již klasické dílo polské kinematografie je Wajdovou filmovou adaptací povídky Jarosława Iwaszkiewicze, otevírající otázku neustálého střetu mezi životem a smrtí. Zaujme vizuální podobou, filozofickou hloubkou i malířskými inspiracemi.
„Milý Andrzeji. Soudím, že jsi to udělal tak krásně, jak o tom psali v New York Herald - věrný Iwaszkiewiczově stylu. Všechno se v tom filmu tak zázračně pojí s mým. Jsem ti za to velice vděčný a nesmírně obdivuji tvoji intuici." Toto je úryvek z dopisu, který Wajdovi poslal autor povídky Březový háj Jarosław Iwaszkiewicz. I přes režisérovy drobné zásahy dokládá úryvek satisfakci autora předlohy s filmovou adaptací. Pro obě díla zůstává společným neustálé prolínání života se smrtí. Věčný boj Erose s Thanatem neboli zápas boha lásky s bohem smrti. Na lesní samotu za svým bratrem přijíždí ze švýcarského Davosu smrtelně nemocný Stanisław. Staršímu bratrovi, který truchlí pro zemřelou ženu, oznamuje zprávu o své nevyhnutelné a blížící se smrti. Přesto ještě dokáže užívat života plnými doušky a zamiluje se do vesnické dívky Maliny. Naopak Bolesław se neumí těšit ze života a smutek přenáší na své okolí. Teprve až bratrova smrt změní jeho život. Konečně pochopí smysl života a smrti. Wajda ve filmu těžil ze svého vzdělání v oboru malířství. Společně s vynikajícím kameramanem Samosiukem ho obohatili o štědré malířské citace. Kromě jiných jsou hlavním zdrojem inspirace plátna polského modernisty Jacka Malczewského (např. cykly Thanatos či Otrávena studna). Ačkoli některé scény značně čerpají z Malczewského obrazů, nestala se z této inspirace celková obrazová stylizace. I tak se podařilo autorům zachovat realističtější vyznění Iwaszkiewiczowy povídky. Snímek také využívá četnou symboliku. Interpretace hojných symbolů však vyžaduje jistou míru opatrnosti, neboť některé z nich, jak upozorňuje sám autor, nevznikly záměrně. Zajímavé místo zaujímá Březový háji v režisérově filmografii. Často je totiž označován jako rozloučení se s romantickým způsobem filmového nazírání. Této koncepci jsou blízké i lyrické projevy obou hlavních představitelů - Olgierda Łukaszewicze a Daniela Olbrychského. Společný herecký koncert se řadí k jejich nejlepším filmovým výkonům. Je také s podivem, že právě Wajda, jenž většinou zpracovává velká a národní témata, je autorem Březového háje, jednoho z nejúžasnějších komorních psychologických děl polské kinematografie.
Petr Vlček.LFŠ 2014
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
