FDb.cz > Jedna z milionu (1935) > Tisk

Jedna z milionu (1935)

Paní Nezmarová, bývalá domácí, odchází a lidé kolem ní pláčou. Ona totiž paní domácí z důvodu dlouhé nemoci nebožtíka manžela nadělala pár dluhů. Dům byl tedy prodán v dražbě a ona končí bez majetku na ulici.

O této paní napíše článek do novin slečna Věra Kalinová. Ta žije u svého strýce, továrníka, jehož životopis použila pro předlohu svého románu „Jedna z milionu“. S tím vyhrála soutěž a následně je jí nabídnuto místo v novinách jako sociální referentka. A jako taková rozhodne se jednoho dne vetříti se mezi chudý lid. Oblékne si tedy obnošené šaty a navštíví úřad, aby si sehnala práci. Zde ji spatří právě paní Nezmarová, splete si ji s dívkou, jíž byla za kmotru, a bere ji ihned k sobě. Oslovuje ji Aničko, protože tak si Věra nyní říká. Také Věřin bratranec chce okusit života chudého lidu a vyráží do ulic. Najde práci na stavbě, ale ta jej hodně zmáhá. Zatím Věra, pardon Anna, jest obdařena teplým kabátem, což ji rozpláče. Již říká paní Nezmarové „tetičko“ a jsou spolu velmi zadobře. Zato Věřin strýc je lstí svého právníka Miroslava vylákán na hory, kde má údajně Věra pobývat. Zde však praskne, že zde vůbec není a nebyla. Ta se ocitla i s tetičkou v kriminále za nepovolený prodej. I Věřin bratranec zde končí také, ale on tomu tak chtěl. Věra jest policií předána domů a strýc je nadšen ze shledání. Věra mu nenápadně vnutí i blízkost paní Nezmarové. Její přítomnost v domě se pak začne ihned projevovat. Totiž úpravou stravy pana továrníka a osvěžením vztahů Věry s mladým doktorem Miroslavem. Ten uvěří tetičce něco o pánovi, který se Věře dvoří. Ta použila jako onoho fiktivního mládence průmyslníka Karla Musila a totéž poradí i Věře. A strýci zase poradí kamarád, aby hrál blázna a tím od sebe paní Nezmarovou dostal. Ta to však řeší po svém, ale ještě je zde doktor Miroslav s žádostí o ruku…  Autor: Pitryx

režie:
Vladimír Slavínský

hraje:

Antonie Nedošinská (Emilie Nezmarová), Theodor Pištěk (továrník Martin Rezeda), Hana Vítová (Věra Kalinová, Rezedova neteř), Jiří Plachý (JUDr. Miroslav Zeman), Ladislav Pešek (kritik Leo Bonásek), Věra Ferbasová (Stáňa, Bonáskova sestra), Blanka Waleská (redaktorka Klimešová), Jaroslav Marvan (policejní inspektor), František Kreuzmann (harmonikář Jarda Vyskočil), František Černý (Rezedův přítel Jindra), Fráňa Vajner (ochraptělý pouliční zpěvák), Božena Svobodová (šéfredaktorka), František Filipovský (povaleč Lojza ve vězení), Jan W. Speerger (povaleč ve vězení), Jiří Hron (redaktor Dr. Růžička), F. X. Mlejnek (zedník), Josef Novák (zedník), Marie Holanová (domovnice), Robert Ford (vydavatel časopisu), Josef Sládek (člen dobročinného spolku), Josef Waltner (opilec), Josef Oliak (soused Emilie), M. Burton (soused Emilie), Eliška Jílková (sousedka Emilie), R. A. Dvorský (hudebník), Jára Beneš (pianista), V.A. Marek (zpěvák), Alois Dvorský (kočébr), Viktor Socha (číšník), Vladimír Štros (napadený chodec na ulici), Václav Piskáček (host v kavárně), Oldřich Papež (host v kavárně), Vladimír Smíchovský (host v kavárně), Emilie Nitschová (zaměstnankyně ve zprostředkovatelně práce), Anči Pírková (žena hledající práci), Brychtová (žena s psíkem), Růžena Pokorná (vysloužilá prostitutka), Antonín Volný (strážmistr), Bedřich Frank (strážník), Jan Černý (strážník), Věkoslav Satoria (strážník), Slávka Doležalová (Anči, služka u Rezedů), Josef Klapuch (masér), Eduard Šimáček (policista přivádějící Věru), Karel Postranecký (psychiatr), Helena Svirtová (role neurčena), K.V. Marek (zpěvák)

námět:
Emil Artur Longen

scénář:
Vladimír Slavínský, Emil Artur Longen, Julius Schmitt

kamera:
Jan Stallich

hudba:
Jára Beneš

výprava-architekt:
Štěpán Kopecký

střih:
Jiří Slavíček

zvuk:
Josef Zora

výtvarník:
Arnold Reimann

zpěv:
František Kreuzmann, Ladislav Pešek, V.A. Marek, Karel Tobis

text písně:
Jarka Mottl, Karel Melíšek, Karel Tobis

vedoucí výroby:
Josef Stein