Keoma

Podle mne je to naprostá slátanina, kde jsem   marně hledala nějakou logiku. Konec byl sice   předvídatelný, ale opět, aspoň pro mne,   úplně stupidní. Tři hvězdy dávám jen pro   modré oči Franca Nera a jdu se raději podívat   na Vůni cibule.

Franco Nero hrál tyto postavy často a věříte   mu to, ale problém je spíš někde jinde, ano   akce zde je, napětí celkem také, ale totálně   to schazuje podivný (né)humor, divné hlášky a   chování postav. Do toho ty přiblblé songy,   které jsou v angličtině ale vůbec se sem   nehodí atd. Keoma je prostě poplatný své době   a nijak extra mě to neoslovilo, ano jsou horší   filmy tak 40%, ale čekal jsem něco jiného.

Docela dobrá western podívaná,F.Nero jako   kladný a nesmrtelný hrdina který si to rozdá s   bandou okupující město a na konec i se svými   bratry kteří se ho snažily zbavit ale v   závěrečné přestřelce odjede jen Keoma na   koni.

Obecně mám rád ve filmech obrazovou stylizaci a   osobitost. Tady je jí až až, ale to je asi tak   všechno, čím mě Keoma zaujal. Zbývá   upachtěná dějová kostra, matné obsazení a   nad tím se vznášející osudovost   přetěžující film až na hranici parodie.   Zpomalené záběry, dlouhé detaily Nerovy   zarostlé modrooké tváře, srdceryvná hudba, to   všechno je zkrátka moc zarputile vážné.   Škoda, vizuálně to mělo docela slušně   našlápnuto. Ale odtud je k Sergiu Leoneovi   ještě sakra daleko.

Ač příznivec italských westernů, marně jsem   hledal co na tomto filmu pochválit. Snad jedině   dialog mezi Keomou a jeho otcem, o důvodu války,   snese přísnější měřítko. Celý příběh   na mě působil dojmem nedotaženosti, jakoby   narychlo vycucaný z prstu. Očividná snaha o   umělecké ztvárnění vyznívá zcela do   ztracena a místy až do trapnosti, což platí i   o snaze moralizovat na klišovité téma rasismu,   svobody a spravedlnosti. Zcela zřejmá je i   „inspirace“, u některých scén,   celosvětově uznávanými westerny. Do   nevýrazného hereckého projevu jednotlivých   protagonistů zapadl i Franco Nero, od kterého   bych očekával podstatně více. Negativní dojem   korunuje i úděsná hudba, hlavně ústřední   píseň, tlačítko volume na ovladači jsem měl   v permanentní pohotovosti. Záměr tvůrců (či   snad jen shoda okolností?) pojmout film jako   alegorii na biblické motivy vyznívá taktéž   poněkud rozpačitě, což se dá říci i o   mystické postavě indiánské stařeny. Jak se   tak dívám, svým hodnocením se poněkud   vymykám, ale zmlsaný westerny od Leoneho,   Eastwooda a pod., nemohu zkrátka jinak.