Ran

Ran
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Nominace na Oscara: Nejlepší výprava a   dekorace, Nejlepší kamera, Nejlepší režie.   Oscar za Nejlepší kostými.
Od Kurosawi jsem   viděl jen "Sedm samurajů" a až teď   Ran. Podobně jako jeho předchozí snímek, i   tento byl strašně moc zdlouhavý a místami tak   moc nudný, že jsem se ho chystal vypnout. V   globálu, když jsem si pak vše zpětně   vybavoval, nebyla tam nakonec jediná scéna,   která by se dala vynechat a i přes tu strašnou   délku působí dobře.
Ran je takovou   režisérovou verzí na Shakespearova Krále Leara   po Japonsku. Místo dcer zde máme syny, ale jinak   ústřední motiv zůstává zachován. Vše   vznikalo v době, kdy už režisérovi bylo 75   let.
Já osobně jsem si nenašel žádné   ponaučení, nic. Žádná z postav mi nebyla   sympatická, a to ani hodný syn, jelikož se   všichni místy chovali jako blázni. Pana   Hidetora jsem neměl rád už vůbec, a ani trochu   jsem mu nepřál, aby dopadl dobře. Co se stane s   jeho říší, to mi bylo fakt úplně jedno. Už   bych se na to znovu nepodíval...

Pana Kurosawu jsem nikdy moc nesledoval a ani mi   jeho styl nebyl blízký. Je to natočeno   profesionálně dobře, ale obsahově je to   strašná nuda. Stejně jako Kagemuša, dlouhé   záběry na mluvící a sedící japončíky,   dlouhé záběry na krajinu a dialogy, kterým   rozumí asi málokdo. Nechávám bez   hodnocení....

Mě osobně Kurosawa vůbec nesedí, má strašně   pomalej způsob vypravění,navíc japonská   legenda a celkově jejich myšlení je na hony   vzdáleno evropě (i když tři zlomené šípy   máme i u nás, že...). Nejvíce se mi líbily   bojové scény, ty byly barvité a pěkně   podkreslené hudbou, takový malý náznak   moderní asijské kinematografie. Ale jinak   opravdu nic moc, snůžky jakýchsi dialogů či   monologů který určitě měli svoji hodnotu ale   já si z nich nepamatuji zhola nic :-((( Což   napovídá jak jsem se u sledování snímku   zabavil.

Japonsky pomale, ale naplnene nadhernymi obrazy,   ktere ukazuji silu barevneho filmu. Bodlo by sice   kapku prokratit, ale jinak velmi dobry film od   japonskeho Mistra Kurosawy.

Velkofilm v japonském stylu se skoro   Shakespeareovskou tématikou. Rodinná tragédie   vede ke krvavé válce. Výkony japonských   představitelů se nám mohou zdát až   křečovité. Je to však jiná kultura se kterou   se osobně rád často seznamuji.

Jeden z nejpůsobivějších filmů, jaké jsem   kdy viděl, a údajně jeden z nejlepších všech   dob. Kurosawa ve svém vrcholném díle převedl   na plátno příběh Shakespearova Krále Leara,   narozdíl od něj nepoužívá květnatý jazyk,   ale obraz. Kompozice, kostýmy, barvy, bojové   scény, hudba, vše naprosto dokonalé. Plné   hodnocení nedávám ze dvou důvodů: zaprvé   jsou mi reálie a vzorce chování prostředí   velmi vzdálené a ne vždy srozumitelné,   zadruhé některé symboliky a ponaučení   působí příliš akademicky. V každém   případě jeden z MUST SEE filmů.

Akira Kurosawa uměl natočit umělecky velmi   hodnotné snímky a tento není vyjímkou.Ve své   době byl oskar,který obdržel plně   zasloužený.Očima současného   pozorovatele,který má rád filmy o historii   asie,musím podotknout asi toto:zdlouhavé a   občas nudné scény,hlavně na začátku,lepší   druhá polovina, úžasná herecké představení   hl. postavy Hidetary i ostatních,skvělý dabing   zvláště pana Vl.Brabce,občas jsem si připadal   jak v divadle kdy je rozehráno drama o jednom   dvou hercích na pozadí krásné,tiché a smutné   krajiny.