Poprvé od AvP, tedy crossoveru s vetřelčí ságou, se do středobodu vyprávění dostává žena. Lépe řečeno dívka, jelikož indiánka z kmene Komančů jménem Naru (Amber Midthunder) evidentně potřebuje nabrat zkušenosti, ačkoli sama je přesvědčená o své nadřazenosti nad všemi ostatními muži z kmene, kteří jí podle jejího mínění brání v rozletu. No, asi všichni zainteresovaní historikové by potvrdili, že mezi indiánskými kmeny v Severní Americe v období 300 roků zpátky ženské emancipaci pšenka nekvetla. Nicméně Naru jest de facto už od začátku exponována nikoli jako hrdinka, nýbrž jako HRDINKA, která jest vždycky ve všem o krok napřed, takže nám bude brzičko jasné, že ostatní jsou předem odsouzeni k tomu stát se kořistí.
Dobře si vybavuju, jak velké vyvolalo pochybnosti, když bylo oznámeno, že se scénáře k Terminátorovi: Genisys chopí Patrick Lussier, jenž měl na kontě tituly jako Dracula 2000 či Drive Angry. A ještě lépe si vybavuju, že se mnozí stejně nedůvěřivě dívali na fakt, že se o Predátora bude starat Dan Trachtenberg, který zkoušel zaujmout Ulicí Cloverfield 10. V některých momentech je jeho nezkušenost znát. Chyba byla vlastně i v tom odkazovat na vynikající originál, třebaže tomuto se v současnosti nevyhneme snad v žádném z hollywoodských sequelů/remaků – ať už opakováním replik, nebo v tomto případě snahou titulní monstrum příliš neukazovat. John McTiernan pro to měl tenkrát dobrý důvod, jelikož celou úspěšnou a oblíbenou sérii startoval. A ten strach z neznámého fungoval na jedničku.
Predátor: Kořist je film, který si rozhodně měli vzít na starosti zkušenější tvůrci, protože po Predátorovi: Evoluci by bylo ideální přijít s opravdu kvalitním bijákem, který by navrátil důvěru v celou franšízu. To se bohužel tak docela nepovedlo. Vedle důvodů výše uvedených i proto, že předfinální akční sekvence strčí tu finální (bizarní) hravě do kapsy, což by se kvůli gradaci stávat nemělo. Čili ani tohle nebude zpracování, jaké by si mělo vysloužit pokračování, třebaže se dočkáme několika dobrých věcí, kvůli kterým se nejedná o žádný velký průšvih. Každopádně platí, že si člověk jednak nostalgicky zavzpomíná na Predátory, a jednak si připomene, že stále existují velice pozoruhodné cesty, kterými se s Predátorem můžeme vydat. Kupříkladu jsme dosud neviděli jeho domovskou planetu.
FOTO: cinema.de