Krzysztof Zanussi

Krzysztof Zanussi je jedným z najvýznamnejších režisérov poľskej a svetovej kinematografie. Narodil sa 17. júna 1939 vo Varšave. V roku 1959 ukončil štúdium na Fyzikálnej fakulte Varšavskej univerzity, v roku 1962 na Filozofickej fakulte Jagelonskej univerzity v Krakove. V roku 1966 ukončil štúdium réžie na PWSTiF v Lodži. Prostredníctvom pôsobenia v amatérskych filmových kluboch, kde nakrútil jedenásť filmov, ocenených doma i v zahraničí, sa Zanussi dostal k profesionálnemu filmu a zaradil sa medzi hlavných predstaviteľov „kina morálneho nepokoja“. Vo svojich filmoch si kladie otázky o poznaní zmyslu života a správnych hodnôt. Má na svojom konte vyše dvadsať scenárov (polovicu z nich aj režíroval) a kníh o filme. Jeho diela získali ocenenia na prestížnych festivaloch (Benátky, Berlín, Cannes, Locarno, Mannheim, Moskva). Zanussi je členom Európskej filmovej akadémie, pápežskej komisie pre kultúru vo Vatikáne, prezidentom FERA (Európskej federácie audiovizuálnych tvorcov), režíroval v divadle, prednášal na filmových školách (napr. v Lodži, National Film School v Londýne), od roku 1992 je profesorom na Sliezskej univerzite v Katowiciach a má päť titulov doktor honoris causa. Je šéfom filmového štúdia „Tor“. Na 29. LFŠ Uherské Hradiště mu udelili Výročnú cenu AČFK za rok 2003 (z: Sprievodca klubovým filmom). Na svojom konte má viac ako sto filmov, ktoré režíroval alebo sa na nich podieľal ako scenárista, producent či dokonca herec. Jeho posledný film Persona non grata získal v roku 2005 Cenu poroty (Krzysztof Zanussi) a Cenu za vedľajšiu mužskú úlohu (Nikita Michalkov) – FPFF Gdynia.

Významný polský režisér s duší filozofa, přední představitel proudu kina morálního neklidu a tvůrce snímků, v nichž si klade otázky o hledání mravních hodnot, poznání smyslu života, svobody a nesvobody.

Krzysztof Zanussi
pochází z celoevropsky známého aristokratického rodu. V roce 1959 absolvoval studium fyziky na univerzitě ve Varšavě a v roce 1962 obor filozofie na Jagellonské univerzitě v Krakově (u prof. Romana Ingardena). V 50. a 60. letech upoutal pozornost svými amatérskými filmy např. Tramvaj do nebe), byl také spoluzakladatelem prvního polského filmového klubu. V roce 1966 absolvoval studium režie na Filmové a divadelní škole v Lodži. Zanussi natáčí autorské filmy, ke všem si sám píše scénáře. Je významným představitelem intelektuálního směru polské kinematografie, vytvořil si svébytnou filozofii, kdy konfrontuje konformismus se snahou prožít život rovně a čestně. Jako nejvýznamnější období Zanussiho tvorby můžeme označit 70. léta, kdy se zařadil mezi prestižní tvůrce polského kina morálního neklidu. Ti se vytýčili jako smysl své tvorby reflektovat společenskou situaci v Polsku a kladli si otázky o hledání mravních hodnot a poznání smyslu života. Zanussi nejprve natočil několik dokumentů a poté i celovečerní hrané filmy: jeho celovečerní debut Struktura krystalu (Struktura krystalu, 1969) líčí názorové střetnutí dvou vědců, z nichž jeden dává přednost snadné kariéře ve velkoměstě a druhý harmonickému životu se ženou v malém městečku. Rodinný život (Žycie rodzinne. 1971)
zase analyzuje rozpad rodiny. Velký ohlas mělo Ochranné zbarvení (Barwy ochronne, 1976) - psychologické drama popisující střet konformismu a idealismu na letním táboře vysokoškolských studentů, stejně jako snímky Iluminace (lluminacja, 1973), Následují snímky Čtvrtletní bilance (Bilans kwartalny, 1974) nebo Spirála (Spirála, 1977), ve kterých byl mj. stvořen typický Zanussiho hrdina - tedy člověk, který má volbu hodnoty přijmout nebo odmítnout. Na přelomu 80. let Zanussi aktivně podporoval hnutí Solidarita, proto se po vyhlášení výjimečného stavu ocitl v nemi-losti a v tvorbě pokračoval s omezením a své umělecké záměry realizoval především na Západě. Nejvýznamnějším filmem 80. let je v Polsku natočený Rok klidného slunce (Rok spokojnego slonca, 1984), drama vztahu Angličana a Polky v atmosféře poválečného Polska, nebo snímek Ať jsi kdekoli... (Gdziekolwiek jest, ješliš jest, 1988). Vedle dominantních témat jeho filmů - jako je svoboda a nesvoboda nebo morální volby - se často začínají objevovat odvěké problémy lásky, smrti, štěstí a svědomí (např. Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou - Žycie jako šmiertelna choroba przenoszona droga^ ptciowq, 2000). Kromě filmové tvorby a producentské činnosti se Zanussi věnuje také pedagogické práci a divadelní režii,
(pb)

Filmografie
1966: Smrt provinciála | Šmierč prowincjata
1967: Tváří v tvář [ Twarzc w twarz
1968: Zápočet | Zaliczenie
1969: Struktura krystalu | Struktura krystalu
1971: Rodinný život | Žycie rodzinne
1971: Za stěnou Za stěnou [ Za sciana^
1973: Iluminace | lluminacja
1974: Čtvrtletní bilance | Bilans kwartalny
1976: Ochranné zbarvení | Barwy ochronne
1978: Spirála | Spirála
1980: Konstanta | Constans
1980: Kontrakt
1982: Imperativ | Imperatyw
1984: Rok klidného slunce Rok spokojnego stonca
1985: Paradigma | Paradygmat
1988: Ať jsi kdekoli... | Spirála
1990: Ochranné zbarvení | Gdzieškolwiek jest, ješliš jest
1990: Život za život | Žycie za žycie)
1990: Dlouhý rozhovor s ptákem | Das Lange Gespräch mit dem Vogel
1992: Dotek ruky | Dotkniecie re>i
1996: Cval|Cwat
1996- 2000:Víkendové povídky | Opowiešci weekendowe
1997: Bratr našeho Boha | Brat naszego Boga
2000: Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou | Žycie jako šmiertelna choroba przenoszona droga^ ptciowa,
2002: Dodatek | Suplement
2005: Persona non grata
2007: Černé slunce | II sole nero
2008: Srdce na dlani I Serce na dtoni

katalog 1. Festivalu nad řekou

Krzysztof Zanussi vystudoval nejprve fyziku a filozofii. Po absolování režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1966) vytvořil více než třicet celovečerních autorských filmů pro kina a televizi. Debutoval snímkem Struktura krysztalu (Struktura krystalu, 1969). S filmy Zycie rodzinne (Rodinný život, 1971), Bilans kwartalny (Čtvrtlení bilance, 1974), Constans (Konstanta, 1980), Kontrakt (Kontrakt, 1980) či Imperativ (Imperativ, 1982) se zařadil mezi polské režiséry tzv. "filmu morálního neklidu" reflektující společenskou situaci v Polsku od šedesátých do osmdesátých let. Vedle psychologických hraných úvah se věnuje také tvorbě dokumentů, zastává vysoké funkce v polských a evropských uměleckých organizacích a věnuje se pedagogické činnosti. Z jeho dalších filmů jmenujme například Rok spokojnego slonca (Rok klidného slunce, 1984), Gdieskolwiek jest, jeslis jest… (Ať jsi kdedoliv…, 1988), Dotkniecie reki (Dotek ruky, 1992) nebo na loňském MFF v Karlových Varech promítaný film Zycie jako smiertelna choroba przenoszona droga plciowa (Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou, 2000).