Životní šance

Paul Potts (James Corden) si už jako malý kluk musel zvyknout na to, že pro své spolužáky je vděčným terčem šikany. Nejenže byl tlustý a chudý, takže nosil školní uniformu do školy, kde všichni ostatní nosili džíny a značkové mikiny. Nejenže měl to příšerné jméno – Paul Potts znělo až příliš podobně jako jméno kambodžského diktátora Pol Pota, které v době jeho dětství každý den zaznívalo v televizních zprávách. Ale navíc se zamiloval do opery, tedy hudebního žánru, který v průmyslovém zapadákově ve Walesu, kde vyrůstal, vzbuzoval jenom údiv a posměch. „V té době se šikana ve školách nebrala moc vážně,“ říká skutečný Paul Potts, předobraz hlavního hrdiny. „A když jste to řekli učitelům, bylo to ještě horší. Poradili vám jenom: ,Nevšímej si jich a oni s tím přestanou.' Problém byl v tom, že nepřestali nikdy. Jednou jsem se těch kluků zeptal, proč mě pořád pronásledují. Jenom se smáli a odpověděli: ,Prostě proto, že ty jsi ty.'“ Zpívání árií pro něj byl jediný únik. „Když jsem zpíval, byl to jediný okamžik, kdy nikdo neříkal, jak mě nesnáší a jak smrdím. Zpívání mi dalo prostor, kde jsem mohl být sám sebou.“ Osud smolaře ho neopouštěl ani v dospělosti. Našel si sice práci jako prodavač mobilních telefonů a na internetovém chatu potkal svou budoucí ženu (Alexandra Roach), ale vypadalo to, že sen stát se operním pěvcem se mu nikdy nesplní. Když se dostal na operní workshop do Benátek, do háje ho poslal sám velký Luciano Pavarotti. Ale ukázalo se, že čím klopotnější je cesta k úspěchu, tím větší má šanci, že televizní publikum si ho zamiluje. V soutěži Británie má talent obstál před obávaným Simonem Cowellem (představte si britskou a ještě trochu drsnější obdobu Jara Slávika), diváci ho poslali až do finále a nakonec se stal absolutním vítězem a hvězdou, která do dnešního dne prodala na 5 milionů hudebních nosičů. zdroj: TZ Bontonfilm