Break

Možná, kdyby mi bylo   čtrnáct let, příběh a   citové problémy mladé   tanečnice by se mi líbil.   Taneční film, kterých jsem   za poslední rok shlédl snad   padesát, a všechny jsou na   stejné brdo. Příběh   ambiciózní dívky, dodejme,   že nepříliš sympatické,   která se snaží dosáhnout   přijetí do taneční skupiny   a udělat kariéru a   dosáhnout vysněného cíle.   Většina podobných filmů je   amerických, úroveň   tanečních čísel je   vyšší než ve francouzském   příběhu. Film se táhne,   chybí mu větší tempo a   atraktivní taneční čísla.

Taneční snímek tentokrát   francouzské kinematografie,   který bohužel nemá co   nabídnout. Děj je sice   daný, ale divácky svou   křečovitostí prostě   neosloví. Máme tu Lucii,   která jde za svým snem,   přitom se shledává se svým   otcem, kterého nikdy   nepoznala a ještě přitom   všem najde i lásku. Nebo ne?   Takže tu máme klasickou   šablonu o tréninku tance,   tentokrát ve stylu   breakdance. Divák neznalý   tohoto tanečního stylu se   zaručeně bude na prezentaci   v tomto filmu dívat s   otevřenou pusou a s   otazníkem na rtech: "Co   to sakra je? Tohle má být   tanec?". Tvůrci zřejmě   měli problém vymyslet   žánrově něco nového a   honosnějšího a tak se s   tím nepárali a uhnětli   filmovou podivnost na pomezí   zoufalosti a tvůrčí   neplodnosti. Nic tady prostě   nefunguje jak by mělo. Kdo by   čekal dojemné taneční   finále, jak bývá zvykem,   bude zklamán víc než by   doufal. A jen tak mimochodem,   když si vezmu barvu pleti   většiny protagonistů,   vážně se to odehrává ve   Francii?