Císařův pekař a pekařův císař

Původním režisérem snímku „Císařův pekař a Pekařův císař“ neměl být Martin Frič nýbrž Jiří Krejčík. Pana Krejčíka si pro realizaci filmu vybral sám představitel titulní dvojrole Jan Werich, avšak nakonec mezi oběma pány došlo ke sporu a Jiří Krejčík režisérské práce na filmu zanechal. Režisérskou taktovku převzal Martin Frič, který si v hereckém obsazení prosadil změny dle vlastní volby. V roli Sirael se měla původně objevit Krejčíkem vybraná Irena Kačírková. Martin Frič si však po několikaleté nucené odmlce v její herecké profesi vybral a prosadil Natašu Gollovou.

Filmové natáčení sledovala dobová cenzura, která si rovněž vynutila změny oproti scénáři tak, aby vše bylo v souladu se socialistickou morálkou 50. let. Původně se totiž měl pekař Matěj dostat do vězení za to, že si císař o jeho rohlík vylomil zub. Na zásah cenzury musela být udělána změna a Matěj byl tedy uvězněn proto, že císařské rohlíčky „obzvláště vypečené“ rozdal chudému lidu.

Zpracováno dle:
MIHOLA, R.: …BYL TO GIGANT – MARTIN FRIČ A JEHO FILMY, nakladatelství Petrklíč, Praha, 2005, 1. vydání

Jan Werich se při natáčení koupelové scény nebezpečně poranil. Tvůrci přemýšleli nad tím, jak dostat pekaře do císařské vany. Rozhodli se tak, že pekař omylem šlápne do velké vázy a váza mu zůstane nazutá jako "holinka" a on se jí pokusí vyzout, přičemž se se svou vahou sesune do vany. Jakmile došlo na zkoušku, tak Jan Werich vázu prošlápl a jedna ze střepin mu zajela hluboko do nohy. Natáčení se na 14 dní zastavilo.

Chyba ve filmu: V závěru filmu je krátký záběr na Prahu, kde se skví Chrám sv. Mikuláše a Národní divadlo... stavby, jež za doby Rudolfa II., kdy se film odehrává, zdaleka ještě nemohly stát.

Když dostal Lubomír Lipský scénář, byla u jeho role alchymisty poze poznámka: "Mluví cizí řečí". Režisér Frič řekl Lipskému, ať si něco vymyslí. A tak vznikla ona legendární řeč Lubomíra Lipského v tomto filmu.

O filmu Císařův pekař a pekařův císař:

…Jan Werich konečně prosadil natočení komedie o Golemovi, kterou chtěl točit s Voskovcem už v první republice. Tentokrát se scénář jmenoval Císařův pekař a pekařův císař, kde Werich měl hrát hlavní dvojroli císaře Rudolfa i pekaře. Jako režisér se přihlásil Jiří Krejčík. Ačkoliv byl dříve recesista, při práci na filmu neměl smysl pro humor a díky jeho nerozhodnosti se přípravné práce protahovaly tak dlouho, až s ním Werich odmítl pracovat a režii převzal Mac, nyní už Martin Frič. Vznikl z toho jeden z neúspěšnějších filmů, který se promítá dodnes.

/Otakar Vávra, Paměti aneb Moje filmové 100letí, 2011, str. 165/

Werichův filmový kostým je velmi povedený. Šičky a krajkářky ho vyráběly šedesát hodin v kuse, a to vše dělaly jen ručně. Nebyl použit jediný stroj.

Jan Werich se při zpěvu známé písně "Ten dělá to a ten zas tohle", která šla na playback, při chůzi po schodech netrefil napoprvé do postsynchronu. Píseň se proto musela natáčet několikrát.

Pozorný divák mezi houfem dvorních dam může poznat i pozdější režisérku Věru Chytilovou.

V původním obsazení v němž začal natáčet Jiří Krejčík byl vedle Ireny Kačírkové (Sirael), také Karel Höger (magistr Kelley) nebo Saša Rašilov (Scotta).

Vznikla také jednodílná exportní verze tohoto filmu trvající 108 minut. Vzhledem k tomu, že film šel i do kapitalistických zemí (mimo jiné USA nebo Rakouska) byly vypuštěny především budovatelsky vyznívající písně.

V USA se film promítal pod názvem CÍSAŘ A GOLEM.

V Rakousku film v podstatě zcela propadl, protože zdejším patriotům se vůbec nelíbilo, že jejich panovník vyznívá jako degenerovaný hlupák.