Hodinář [TV inscenace]

Tak tato inscenace mi doposud   úplně unikala. Až dnes jsem   měl možnost vidět ji v   televizi. Není to žádné   veledílo ale je to dobře   obsazené a tvůrci při   exteriérových dotáčkách   nelitovali námahy a dali si   práci detaily a dobovými   reáliemi. Pro mě to má   bonus i v tom, že   meziválečnė období mám   rád. Takže z mého pohledu   velice slušný průměr.

Podobné pocity jsem měl při   sledování jiného dramatu   Zdeňka Kubečka a to, Jako   kníže Rohan. Znovu mě   uchvátil ten hluboký lidský   příběh. V Rohanovi   exceloval Vladimír Menšík,   zde je to životní role   Josefa Větrovce. Hodinář se   odehrává během   hospodářské krize v roce   1932 a že to byla doba   nelehká, věrně zachycuje   scénář Jiřího Bednáře a   věrohodné dobové reálie   snímá kamera Vladimíra   Opletala. Nemám slov, znovu   musím zmínit Rohana, kde je   také přesvědčivě   zachycena doba, ve které je   snímek vyprávěn, tak jako v   Hodináři meziválečné   období působí dokonale.   Herecké výkony opět klasa,   Josef Větrovec jako bývalý   hodinář Eda Sakař, nyní   nezaměstnaný a živořící   v bídě, přespávající po   ubytovnách a simulující   nemoc, aby mohl v nemocnici   přečkat pár dnů, je   naprosto úžasná postava,   které nejde nelitovat.   Mistrovský příklad starého   a poctivého herectví!!   Ostatní role jsou obsazeny   taky velice pěkně,   vetešník Klimt (Jiří   Holý) nebo starožitník   Hošek (Jiří Lír), to jsou   charaktery, které jim   věříte. Miluju tyhle   zapomenuté televizní   inscenace, které v sobě   mají neskutečnou hloubku,   pravdivost a uvěřitelnost.   Klobouk dolů. Nelze   zapomenout na hudbu Jiřího   F. Svobody, která příběhem   ladně prostupuje a dobarvuje   ho svou jemností a   barevností. Já ty   křídlovky mám tak rád, v   dnešní době už žádný   skladatel tenhle typ trubek a   hudebních nástrojů vůbec   nepoužívá. A přitom jsou   tak důležité k navození   potřebné atmosféry.   Hodinář je pro mě srdcovka   taky hlavně panem Větrovcem,   který mi vždycky   připomínal mého dědy.