Jizva

Papalášská kolona aut   projíždí lesem, rozhoduje   se o umístění nové   chemičky. V kanceláři je   potom územní plán už bez   problému schválen, možná i   díky zorganizovanému davu   před okny. Lokalita je, ale   vybrána velmi nešťastně.   Přitom stačilo situovat   fabriku o pár kilometrů   dál, kde je krajina   zdevastovaná a neobydlená,   jenže ta oblast už patří   do jiného vojvodství   (kraje). Tady je kvůli   rozsáhlé stavbě potřeba   nejen vykácet 200 let starý   les, ale i provést demolici   desítek domků. Obyvatelé   městečka jsou nespokojeni,   cítí se podvedeni. Výstavbu   kolosu má na starosti   ředitel Bednarz, který se   úkolu s nadšením a   socialistickými ideály   ujímá .. aby o obojí   přišel. Film působí   chvílemi dojmem dokumentu,   schůzuje se, staví se,   mává se z tribun a   slavnostně se   přestřihávají pásky, ale   především je tady člověk,   jednotlivec jeho nadšení,   rozčarování, zklamání.   „ Cítíte se vinný? –   Ne. A to je to nejhorší.   Jenom hloupý“. „Jizva“   není průměrný nebo   nepovedený film, jak by se z   mého hodnocení mohlo zdát,   chyba je na mé straně,   nemám stále k budovatelským   filmům náležitý odstup.