FDb.cz > Práskač (1962) > Tisk

Práskač (1962)

Maurice je protřelý kriminálník. Po propuštění z vězení nelení, spáchá vraždu, uloupí klenoty a poté se setkává s přítelem Silienem, kterého podezírá z udavačství.

Melvillův snímek je především dalším výletem do prostředí francouzské galerky. Po obrazové stránce se v Práskači setkává Melvillova láska k noiru a americkým gangsterkám s experimentální hravostí francouzské nové vlny – hra s černobílým obrazem, stíny, světlem a silnou stylizací.

Na 47. ročníku MFF Karlovy Vary byla uvedena retrospektiva Melvillových filmů. V katalogu se k tomuto filmu uvádí:

Slavný Melvillův seznam 63 amerických režisérů, kteří modernizovali kinematografii, se bezpochyby stal východiskem i pro tento snímek. Neuvěřitelně precizně vybudovaný děj se točí kolem neustálých záměn, pronásledování a intrikaření uvnitř zločineckého podsvětí, které je ohroženo také zvnějšku policií. Sledujeme peripetie Maurice Faugela, který se chce pomstít svým kumpánům za zradu, ale postupně je vtahován do labyrintu podezírání a lstí. Ještě zajímavější je forma, kterou si režisér zvolil, aby vyprávěl vcelku banální kriminální příběh. Ten Melville převzal z literatury, ale hned v zárodku přepsal všechny slangové rozhovory do spisovné řeči. Následně se rozhodl, že dekorace budou odkazovat k naprosto konkrétním americkým filmům (např. City Streets, 1931, r. Rouben Mamoulian). Důležitým detailem je mimo jiné i to, že funkci pomocného režiséra na natáčení vykonával Volker Schlöndorff, jehož Melville považoval za svého duchovního syna. Po formální stránce se setkáváme s mistrovským použitím časových elips, na nichž celý příběh stojí, protože jejich smysl vyjde najevo až v závěru filmu. Tradiční záchytné body kriminálního příběhu postupně selhávají a zloduch se jeví zlým jen do určité chvíle. Nejistota a nedůvěryhodnost nejlépe vystihují podstatu děje. Práskač je složitý film a nesnadný k pochopení, protože ústřední zápletkou je stejná výchozí situace zobrazená dvěma různými způsoby.

Zdroj: ČT

režie:
Jean-Pierre Melville

hraje:

Jean-Paul Belmondo (Silien), Serge Reggiani (Maurice Faugel), Jean Desailly (superintendant Clain), Marcel Cuvelier (policejní inspektor), Philippe March (Jean), Fabienne Dali (Fabienne), Monique Hennessy (Thérèse), Carl Studer (Kern), Christian Lude (doktor), Philippe Nahon (Remy), René Lefèvre (Gilbert Varnove), Charles Bouillaud (barman), Michel Piccoli (Nuttheccio), Robert Blome (barman), Volker Schlöndorff (muž v baru), Georges Sellier (barman), Dominique Zardi, Jacques De Leon (Armand), Jacques Léonard (policejní inspektor), Paulette Breil (Anita), Charles Bayard (stařec), Daniel Crohem (inspektor Salignari), Andrès

námět:
Pierre Lesou

scénář:
Jean-Pierre Melville

kamera:
Nicolas Hayer, Henri Tiquet

hudba:
Paul Misraki

výprava-architekt:
Daniel Guéret

střih:
Monique Bonnot

zvuk:
Julien Coutelier

vedoucí produkce:
Georges de Beauregard

dabing:
Petr Lněnička (Silien), Jiří Dvořák (Maurice Faugel), Martin Preiss (Clain), Lukáš Hlavica (Nuttheccio), Jan Vlasák (Gilbert Varnove), Radovan Klučka (Rémy), Barbora Poláková (Thérese), Marek Libert (Jean), Adéla Pristášová (Fabienne), Michal Gulyáš (Armand), Vanda Hybnerová (Anita), Oldřich Vlach (lékař), Jan J. Vágner (titulky), Alexandr Postler, Ladislav Cigánek, Tomáš Racek, Renata Volfová

asistent režie:
Volker Schlöndorff, Charles L. Bitsch

asistent kamery:
André Dubreuil

fotograf:
Raymond Voinquel

producent:
Carlo Ponti, Georges de Beauregard

překlad:
Anna Kareninová

asistent zvuku:
Jean Gaudelet, Victor Revelli

režie českého znění:
Elmar Kloss