Případ Z-8

“Víte, že znárodněný   průmysl patří lidu. Naše   továrny plní výrobní plán   a jsou nejmocnější oporou   státu. Vybízíme vás proto   znovu! Bojujme proti reakci!   Zvyšte výkony! Braňte své   závody před   záškodníky!” Ano, právě   toto se ozve na konci snímku   z podnikového ampliónu.
Po vítězném Únoru   roku 1948 se vše patřičně   stranicky rozjelo na plné   obrátky. Plnil se plán,   bojovalo proti   záškodníkům, budoval mír.   K úspěšnosti cílů bylo   zapotřebí i nějaké té   propagandy a k tomu se   výborně hodil film. Tzv.   výrobních vzniklo   neskutečné množství a   kupodivu všechny měly hodně   společné. Chuť pracovat,   plnit plán, přicházet se   zlepšováky a hlavně bojovat   proti imperialistickým   záškodníkům. A tento   snímek je jeden z těch   prvních. Tématicky se jedná   o průmyslovou špionáž,   což však na druhou stranu   není nic divného ani v   dnešní době. V roce 2013   vznikl např. přímo v   Hollyvoodu snímek   ´Špionáž´. Konkurenční   boj brojil, brojí a brojit   bude. V tomto klasickém   českém snímku je dějově   pojednána poválečná doba v   železárnách. Těžký   průmysl přišel vůbec   straně na chuť, jakoby jiný   neexistoval a tak si lze   všimnout, že i v dalších   snímcích byl hojně   používán. Příběh   jednoznačný. Točí se kolem   nalezených zápisků   belgického vědce   pojednávající o nové   technologii lisování   kovového prachu. A protože   jeho zavedení znamená pro   podnik snížení odpadového   materiálů a úsporu, je o   něj okamžitě nenadálý   zájem. Průmysloví agenti s   úmyslem tyto zápisky získat   jdou do akce. A tak o   sabotáže není nouze. Ano,   jedná se o místy až   přehnanou agitku, ale z   filmařského hlediska není   natočen nijak špatně. Má   pevný scénář, udržuje si   tempo a má svoji živost.   Dnes sice vyvolává kyselý   úsměv, ale co si budeme   povídat. Agitky se točí i   dnes, jen z druhé strany   barikády.

Asi to bude tím, že jsem   během velmi krátkého   období (víkend) zvládla   tři budovatelské filmy   (Zocelení, Bylo to v máji a   Případ Z-8) a tak mně   připadá, že v padesátých   letech nikdo nepekl rohlíky a   neučil děti ve škole, ale   všichni kalili ocel. A   všichni u toho chytali zlé   reakcionáře, včetně   slečny sekretářky.
U   Případu Z-8 je kladnou   stránkou filmu alespoň   detektivní zápletka a   účast solidních herců,   Jiří Dohnal měl ve filmu v   podstatě jednu scénu,   Ladislav Boháč byl ve své   roli velmi umírněný, Josef   Bek zůstal kladným až do   morku kostí, i když to ze   začátku vypadalo, že by   mohl alespoň jednou...ale   kdeže.
Hlavně, že se   na konci nezpívala   Internacionála jako u   Zocelených.

Tak toto je další   propaganda, taková, jaká má   být. Byla natočená už v   době po Vítězném únoru, a   toto vítězství bylo třeba   oslavit a připomenout.   Místem příběhu se   stávají hutě. Průmyslová   a strojírenská výroba byla   upřednostňována. Občas i   úřednictvo se připojilo. V   příběhu se píše rok 1947,   dělný lid je uvědomělý,   avšak až na jednoho našeho   hrdinu. Zlepšovatel Smazal   není řádně oceněn, a tak   remcá, shazuje ostatní a   snaží se uvěřut těm, co   nosí klobouky. Ti dobří   však v těchto filmech nosí   čepice. To je takové   rozlišovací znamení. Kdo   měl klobouk, ak to jistě   musel být i prozápadní   grázl. A když to bylo ve   spojení s černými brýlemi,   tak to byla tutovka.
Dělník Smazal je tedy   zneuznán a tak se snaží   chytit příležitosti   pracovat za hranicemi.   Naštěstí nakonec procitne.   Pozná, že jedná s lumpy,   kteří chtějí získat   tajeství využítí kovového   prachu. A navíc ještě tu   továrnu chtějí vyhodit do   vzduchu.
Jaké má   film hodnoty? Příběh? Jo,   jde to. Erotika? Když se   spokojíte s vyhrnutými   rukávy sekretářky   ředitele. Dobový dokument?   To je hodnota vysoká. Jinak   řečeno. Film není nudný.   Dnes se nám zdá směšný.   Před třiceti lety by u   někoho budil vztek. V době   vzniku tomu u nás lidé   věřili.