Všichni musí být v pyžamu

Tuhle dobu radostného   socialismu jsem zažil a   nevzpomínám na ni příliš   v dobrém. Není to špatný   film ale u řady našich   komedií jsem se pobavil o   dost víc. U mě bohužel toto   spojení humoru a práce   nějak nefunguje. Navíc je to   taky o vážných nemocech a   to už mi s humorem vůbec   nejde dohromady. Herci byli   vesměs dobří ale víc než   slušný průměr v tom vidět   nedokážu.

Co je v tomhle filmu   komického, to fakt nevím.   Životní smůla jednoho   člověka, který téměř o   vše přijde, jeho   setkávání a rozhovory s   mnohem živějším otcem -   jedna deprese vedle druhé.

Komedie Jaroslava Papouška,   která mě vždycky pobaví, a   prohlásit, že více než   jeho Homolkovi, to už je u   mě co říct. Nedivím se   místním kritikům, kterým   film nic neříká, protože   zřejmě nezažili dobu   socialistického   "rozkvětu" a   všelijakých zášivek, na   které film sedí jako ulitý.   Melouchy a vysedávání v   hospodě, to byl zřejmě   komunistický cíl   pracujícího člověka.   Přijít do restaurace na   oběd, narváno lidmi v   montérkách, kteří   vydrželi převážně do   konce pracovní doby.   Samozřejmě snad nejlepší   role Františka Husáka,   který si to asi opravdu   užil. Bohužel větší   příležitosti, než u   Papouška, Husák v českém   filmu nedostal.

Mně se to líbilo, žádné   složité kličkování,   jednoduchý děj, legrace   dosti, herci velmi dobří.   Samé plusy do počtu že? No,   přece jen to není film, na   který bych se mohl dívat i   vícekrát.

Herecký koncert Františka   Husáka v příběhu   stavěném na myšlence, že   ať se člověk snaží   sebevíc v zájmu svého   zdraví a života, vše je   prostě a nemilosrdně marné.   Ono se řekne žijte zdravě,   dodržujte životosprávu,   vyhýbejte se stresu. Ale   copak to jde? Příběh na   základě divadelní hry je ve   své podstatě platný v   každé době, včetně té   současné? Že ne? Každý   má možnost si to zkusit. Ale   pozor, ať dotyčný nakonec   nedopadne jako Řehoř   Maršíček, hrdina tohoto   příběhu. Snímek ne tak   komediální jako úsměvný   nad nástrahami života a   lidí. Vzniklé situace jsou   příkladné a naprosto   uvěřitelné. Lidé jsou   zkrátka různí. Na   celovečerní film neobvykle   krátká stopáž, avšak děj   je postaven dobře. Nevzniká   dojem umělého natahování a   vyloženě hluchých míst.   Vyprávění příběhu si   pevně drží tempo a hlavně   ucelenou úsměvnost nad   danými situacemi, což je   ohromné plus. Jsou tedy   životní jistoty vždy   jisté? Tento snímek napoví.

Myslím si, že v tomto filmu   měl F.Husák asi svou   největší roli, když   samozřejmě nepočítám   ságu o rodině   Homolkových.
Každopádně se toho   kontrolora nemocných s tou   jeho slavnou životosprávou   :-) zhostil vskutku dokonale.   A když k tomu ještě   přidáme J.Kemra v roli jeho   záletného otce, tak je o   zábavu postaráno.

Komedie z kategorie těch   "úsměvných" k   smrti nesnáším; tato je   ještě navíc ke všemu   katastrofálně natočena   ubohými prostředky. Jedině   její ústřední myšlenka je   dobrá: Jedinec, který chce   ve společnosti dosáhnout   klidu a míru v duši, musí   neustále vzdorovat   pokušením okolního světa,   jenž jej nutí zradit čistou   věc. A jak by také ne;   vždyť pokušení je vlastní   podstatou života.

Hořká
komedie o nešťastném   člověku.Klasická   "úsměvná"   komedie. Na rozdíl od kolegy   recenzenta mi nevadí,takže   pohoda:-)Výborný   Husák,jehož to byla asi   opravdu největší role.

Ta štětka...
Ne že bych byl nějakej echt   hypochondr, ale tu a tam i u   mě infarkt zaťuká na   dveře... Ze stresu, z   hrabání z práce – z toho   věčnýho mlácení pantem   při prodávání sebe sama (o   nářadí a šroubech ani   nemluvě :-). Proto si občas   s gustem zastonám. Jako,   samozřejmě. Suma sumárum za   posledních mufnáct a něco   let už to byly řádově   stovky dní nemocenské. A ani   jednou jedninkrát mi   nepřišla kontrola... Takže   jsem časem docela zdrznul. A   tak jsem se rozhodl o   nemocenské vymalovat. Přes   pyžamo jsem přehodil starý   zacákaný plášť a než   jsem se starou štětkou   (pardon) vylezl na štafle,   pustil jsem si k tomu z rádia   „Tri dni ma naháňali,   ešče ňa   nedostáááli...“ Takže   jsem pak neslyšel přijít   domů ženu, která   přiletěla ze služební   cesty o den dřív, teprve až   na mě udělala „BAF!“ A   už mě vezli... S infarktem,   kýblem naraženým na hlavu a   štětkou - s kolíkem   zaraženým v krku... Ale teď   už jsem z nemocnice zpátky,   mám permanentku na bazén,   přestal jsem kouřit (bojím   se ale svádění od švagra,   až zase začneme chodit na   Viktorku) a na zákazníky i   na ženu se furt usmívám   širokým srdečným úsměvem   šťastného debílka, tím   širším, čím hlasitěji na   mě ječí kvůli slevě nebo   špatně vyžehlenému   prádlu... // Ohledně   doporučení filmu – pan   Husák odvedl čistou práci,   ať už na štaflích, při   revizních přepadovkách nebo   pod kapačkami, jsou tam   dobré fórky i věci k   nostalgickému pousmání, ale   stejně se na tuhle přímo ze   života omalovanou   tragikomedii pro přeživší   pamětníky už asi nikdy   nepodívám. Mám totiž   předsevzetí žít zdravě a   to mimo jiné taky znamená   vyhýbat se depresivním   zážitkům... To si radši   koupím (novou) štětku a   místo pouštění rádia si   oba zazpíváme... ;-)