Kim Peek

Americký podivuhodný učenec, filmový odborný poradce a hudebník Kim Peek se narodil s makrocefalií, s nemocí, kterou lze charakterizovat jako poškození mozku. Těžké Peekovo onemocnění lékaři zjistili až devět měsíců po jeho narození a protože se domnívali, že nebude nikdy chodit ani mluvit, navrhli jeho rodičům, aby jej dali do ústavu. Ti však odmítli a K.Peek do dvou let uměl číst. Ne příliš známá a obvyklá choroba Peekovi zajistila na jedné straně zvýšení kapacity mozkových buněk formou fotografické paměti, ale na straně druhé za to platil vysokou daň sociálními vývojovými vadami. Peek byl schopen zapamatovat si to, co četl. Přes deset tisíc knih znal K. Peek zpaměti a dovedl si vzpomenout na skoro všechno, co přečetl; dokázal si zapamatovat velké množství informací od historie, hudby a literatury, přes zeměpis po čísla ve sportu a další data. Ačkoliv díky tomu znal celé Shakespearovo dílo, Starý a Nový zákon i odborné záležitosti ze zhruba patnácti oborů lidské činnosti, sál se nedokázal obléci, zapnout si košili ani si zavázat tkaničky u bot.

Vzácný genetický syndrom s chybějícím propojením levé a pravé mozkové hemisféry Peekovi paradoxně otevřel cestu na filmové plátno a bránu k nesmrtelnosti, neboť jeho osoba a netradiční příběh posloužil jako předloha k oscarovému Levinsonově filmu Rain Man. Postava Raymonda Babbitta, geniálního autisty, kterou ve výše zmíněném díle na plátně mistrně odehrál Dustin Hoffman a za níž po právu získal nejvýznamnější zlatou kinematografickou sošku, byla právě skutečností osobností Kim Peeka. Megaúspěch, který film Rain Man po svém uvedení po celém světě způsobil si vynutil celou řadu společných veřejných vystoupení, přednášek a besed a to vše pomohlo Peekovi k vzrůstající oblibě u obyčejné veřejnosti. Z Peeka se tak stala jak mezinárodní uznávaná hvězda, která diváky ohromovala svými informacemi a vědomostmi, tak se z něj stal bojovník za práva duševně nemocných, co vyvrací obyčejné lidské předsudky o psychických vadách. Kromě věhlasného filmu Rain Man se postupem let Kim Peek stal odborným spolupracovníkem také dalších filmových i televizních štábů a v několika dalších případech se i sám na obrazovce či na plátně objevil, a to především v rolích, v nichž byl sám za sebe. O životě, osudu i díle Kim Peeka vzniklo taktéž několik dokumentárních filmů, televizních profilových medailonků a on sám býval častým hostem v rozličných televizních pořadech nebo zábavných programech.

Vyjma filmové a televizní práce měl Kim Peek hodně blízko taktéž k hudbě a své schopnosti začal rozvíjet studiem hry na klavír. Peek díky své nemoci si dokázal vzpomenout na skladby, co slyšel před několika desítkami let a mohl je tak na piano odehrát, ale nebyl geniem, to rozhodně ne, neboť mohl skladby interpretovat pouze v rozsahu povoleném svou omezenou fyzickou obratností. Jako hudební kritik dokázal Peek při poslechu jakékoliv nahrávky též rozlišit hudební nástroje, které v kusu vystupují a byl i odborníkem na hádání skladatelů. Není se čemu divit, vždyť kapacita Peekových paměťových mozkových buněk obsahovala mnoho tisíc hudebních ukázek.

Kim Peek zemřel na infarkt ve věku 58 let.

zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy

Autor: řepešínský