Zdeněk Seydl

Narodil se 29. dubna 1916 v Třeboni. Mládí, prožité u dědečka v Táboře, mělo vliv na jeho celý další vývoj. Už za dětské kresby dostal první cenu na mezinárodní výstavě dětské tvorby v Mánesu. Po kursu na Státní grafické škole u profesora Jana Konůpka (1932 – 33) a po vyučení sazečem v České grafické unii studoval na Uměleckoprůmyslové škole, kterou absolvoval u profesora Kysely roku 1941. Z počátku se věnoval především malbě – první výstavu měl s Arnoštem Paderlíkem v roce 1943, později začal rozvíjet i grafiku. Po osvobození v letech 1945 – 1949 se rozbíhá Seydlova tvorba do šířky. Malba ustupuje do pozadí a keramika, textil, knižní grafika, plakát, ilustrace, hračky, divadelní kostýmy, návrhy intarzií a filmu tvoří škálu jeho projevu. V té době se začíná formovat další prvek jeho výtvarného názoru, zvláštní seydlovský ornament. Po roce 1949 pracoval Seydl intenzívně i v oblasti knižní a volné grafiky. – Kreslený a loutkový film tvoří neoddělitelnou součást jeho tvorby. Debutoval jako výtvarník a režisér kresleným filmem BASA TVRDÍ MUZIKU (1948), v němž se uplatnil poprvé seydlovský groteskní humor, prolínaný prvky jemné lyriky. Hrdiny tohoto snímku jsou oživené hudební nástroje. Téhož roku vznikl ŠVÁB, černobílá kreslená politická satira na Hitlera, kterou režíroval společně s Karlem Mannem a k níž složil hudbu E. F. Burian. Dále byl výtvarníkem úspěšného filmu PROČ SEDAJÍ PTÁCI NA TELEGRAFNÍ DRÁTY (1948), který natočil Eduard Hofman na námět Norberta Frýda a který byl pro svou mírovou myšlenku věnován památce Mahátma Gándhího (1948). Znamenal avantgardu v kresleném filmu. V roce 1951 spolupracoval s Kamilem Lhotákem a Františkem Tichým na filmu režiséra Jiřího Trnky VESELÝ CIRKUS, dále natočil tři kreslené snímky pro osvětu ministerstva zdravotnictví. Po delší přestávce začal pracovat s režisérem Břetislavem Pojarem: podílel se na výtvarné stránce loutkového barevného filmu PARAPLÍČKO (1957), v němž ožily dětské hračky, byl výtvarníkem jeho lyrické komedie LEV A PÍSNIČKA (1959), byl Pojarovým spolupracovníkem u filmu BILIÁR (1961) i u zakázkových filmů pro Air India. S tímtéž režisérem natočil v roce 1962 výsměch prázdným mluvkům a samolibým řečníkům ÚVODNÍ SLOVO PRONESE. S režisérem Eduardem Hofmanem spolupracoval na barevné kreslené opeře HRNEC NAFOUKANEC (1961) a s Jiřím Brdečkou na kresleném barevném filmu o rozporech mezi technikou a kulturou v moderní společnosti – ROZUM A CIT (1962). Dále se výtvarně podílel na filmech ŠPATNĚ NAMALOVANÁ SLEPICE (1963, režie Jiří Brdečka), NEHVÍZDAT, PROSÍM! (1968, režie Ivan Urban) aj. Z jeho posledních prací jmenujeme snímky ABCD, 1, 2, 3, FORMELA, BER DEJ a REBUS (všechny 1970). Nyní se věnuje kromě malby, grafiky a filmu i divadlu: navrhnul např. divadelní kostýmy pro Matku Kuráž v pražském a bratislavském Národním divadle.

[na] Rebus. Filmový přehled. 1971, č. 15, nestránkováno.