Pojďme se podívat na oficiální synopsi, protože se nám snaží pěkně vnuknout myšlenku, že je s touto pohádkou všechno v naprostém pořádku: Pohádka o jedné rozmazlené princezně (Denisa Pfauserová) a dvou kamarádech (Vladimír Polívka, Aleš Bílík), kteří se neživí vždycky úplně poctivě. Když se tahle trojice ocitne shodou okolností v kouzelném Černém lese, kde žijí podivné lesní bytosti, kterým vládne Paní lesa (Vilma Cibulková), naučí se od nich to, co je nedokázali naučit lidé. Že tak, jak se chováme k ostatním, tak se chovají oni k nám. Neboli že co dáváš, to se ti vrátí.

Totiž abychom si rozuměli – Řachanda rozhodně není takový průšvih, jak se tvářila. Ale fakt, že se po celou dobu nějakým způsobem podařilo udržet souvislejší a srozumitelnou dějovou linii se jeví spíše býti dílem náhody. Scénář totiž Cenu české filmové kritiky ani Českého lva v příštím roce určitě nezíská a (sebe)jistá režie taky vypadá jinak. Z tohoto důvodu by na jednu stranu Řachandě rozhodně daleko více slušela televizní obrazovka, ačkoliv na stranu druhou se musí nechat, že v poslední době jsme mnoho lepších českých pohádek asi opravdu neviděli, byť místy je to přeci jen taková … nevim, ale nenapadá mě vhodnější slovo než strouhanka.

Prostě se to z dramaturgického hlediska nějak mele a některé scény jako by se chtěly vzájemně vybíjet. Přitom další Vybíjená je to poslední, co bychom potřebovali. Některé, resp. nadpoloviční většina postav je tu vlastně docela zbytečná. Což je škoda, protože (teď opravdu) některé, jako třeba dřevorubec, kterého výborně hraje David Novotný, nejsou úplně nezajímavé. Dalšími by byly ceremoniář Jaromíra Noska, jehož mohla režisérka při onom „jimcarreyovském“ výstupu nechat klidně ještě více vyřádit, fajnový král Jana Hrušínského, a také vyslanec Theofil v podání Bolka Polívky, jehož specifické herectví je v české kotlině opravdu výjimečné.

V lese se setkáme s roztodivnými stvořeními – s trolly, hejkaly, a 
Řachanda obsahuje některé dobré nápady, ale dokáže je prostě rozvinout jenom tak napůl. Platí třeba pro nápoje „nešikulus“ a tuším „blbohlupec“ nebo tak nějak. Film se ale může pochlubit dobrou hudbou, zajímavými lokacemi (nejen hrad Kost) a na tuzemské poměry nadstandardně povedenými maskami a triky. Zároveň se o něm dá napsat, že je trochu výchovný, ovšem taky místy nudný a dosti neoriginální, i když to ve finále zase až tak nemusí vadit, protože mnohem podstatnější je, že snad chtěná snaha o to, aby všechno bylo takové uhlazené, hezké a roztomiloučké vyšla. A v sále přítomné malé děti vypadaly po zhlédnutí téhle pohádky docela spokojeně. A to je určitě to nejdůležitější.

FOTO: CinemArt