Na úvod si to pojďme trochu ujasnit. Na Dobrodružství Žraločka a Lávovky navazuje tento počin pouze jedinou postavou, kterou je Guppy – dcera těch dvou, která má žraločí sílu. A protože je jejich mixem, dokáže dělat různé kejkle s vodou, takže musí hodně pít. Další věc je, že tento snímeček nemá, co se Robertových projektů pro děti týče, blíže k Shorts ani k původní trilogii Spy Kids, jako spíše k této čtvrté části. To znamená, že více než kompletně celá rodina si ho patrně užijí děti. A to především takové, jaké nejsou starší deseti roků. Hodně zamrzí, že hrdý obyvatel texaského Austinu neučinil Můžeme být hrdinové univerzálnější.

Tak jako v sérii Spy Kids, i tentokrát je velký důraz kladen na rodinné hodnoty. To je v pořádku. A kromě toho, že nepřátelští dospělí dostanou nakopáno od dětí, není na téhle novince de facto nic výchovně závadného. Robert Rodriguez se nikdy nebránil novým technologiím. Zopakujme, že jako jeden z prvních točil na digitální kameru. Od Jamese Camerona a Vince Pace si vypůjčil Fusion Camera System a natočil ve 3D dva hrané filmy v době, kdy se k tomu ještě nikdo jiný neměl. Průkopníkem byl také v tom smyslu, že mezi prvními natočil celý celovečerák před greenscreenem. Rovněž CGI v jeho tvorbě se pokaždé pohybuje na velice vysoké úrovni, přestože zdaleka ne vždycky měl za sebou velké hollywoodské studio. Tím se výrazně liší od kámoše Quentina Tarantina, jenž bez „pětatříci“ de facto nedá ani ránu.

Také v Můžeme být hrdinové jsou vizuální efekty na skvělé úrovni (viz toto video), což platí nejen pro Guppy, nýbrž třeba i pro Noodlese/Nudlíka, jenž se dokáže natáhnout do větší vzdálenosti. Při sledování této sci-fi, která je k dispozici na Netflixu, mě víckrát napadlo, jak by asi dnešní americké děti do deseti roků reagovaly na legendární české pohádky typu Princ a Večernice, S čerty nejsou žerty nebo Dívka na koštěti. Troufám si tvrdit, že ten, kdo na nich vyrostl, nebude nikdy za skutečnou klasiku považovat ty filmy pro děti, jaké vznikly ve 21. století v USA. Ačkoli výjimky by se dozajista našly.

 










 

V tomto využívá Robert Rodriguez současné popularity komiksových blockbusterů, akorát si ledacos dotvořil po svém. Na jednu stranu uvidíme sekvence a události, které i díky tomu osobitému humoru připomenou jeho předchozí přístupné projekty (ponejvíce tedy zmíněné Spy Kids 4D: Stroj času), nicméně na tu druhou se při sledování s velkou pravděpodobností můžou vybavit Marvelovky, The Amazing Spider-Man 2, X-Meni, Watchmeni, Enderova hra, ale také jeho Fakulta. X-Meni pro děti? Tak jako „James Bond pro děti“, neboli přízvisko, jaké dostaly Spy Kids, se jedná o úplně jednoduchý nápad, na který ovšem rodiče taky hodně slyší, jelikož nějaké dva týdny po premiéře Můžeme být hrdinové bylo díky četným zhlédnutím oznámeno, že se chystá pokračování.

Ve stručnosti si připomeňme, o co teda jde. Na světě existuje několik superhrdinů, které teď unesli mimozemšťani a drží je v zajetí. Jestli lidé v čele s nepříliš uznávaným americkým prezidentem (náhoda?) a s šéfkou organizace Heroics, která superhrdiny sdružuje, nesplní podmínky, dojde za tři hodiny k nepřátelské invazi. Děti superhrdinů jsou zatím drženy v bezpečné místnosti, ze které záhy uniknou, protože vědí, že záchrana rodičů i světa záleží za těchto okolností na nich. Úkol rozhodně nesnadný. Nejprve bude nutné projít výcvikem, a potom proniknout do mimozemské vesmírné lodi, kde se snad podaří všechno napravit a prokázat, že na planetu Zemi žádní emzáci prostě nemají nárok!!!

Jedním z nejuznávanějších superhrdinů je vedle Zázračňáka také Marcus Moreno, jehož dcera Missy se přirozeně stává vůdkyní dětského týmu. V něm nechybí A Capella, co umí zpívat vysoko i hluboko, až hýbá věcmi. Nechybí Zpomalík, jehož otec jest velice rychlý, avšak kolem jeho synka se nějak zakřivil časoprostor. Dvojčata mají schopnost vrátit čas o pár desítek sekund dozadu, což se sakra může hodit! Ojo krásně kreslí (budoucnost). Divoká karta dokáže všechno možné, jenže zatím svoje umění neovládá podle představ. Další z kamarádů dokáže na tom svém vytvořit obličej kohokoli jiného. Kolečkář je velice inteligentní. A o Guppy s Nudlíkem jsme si už psali.

 










 

Tahle partička (původně měla mít 16 členů) má rozhodně velice užitečné schopnosti. Robert Rodriguez se snaží prostor rozprostřít mezi ně rovnoměrně, protože jedním z témat je nebýt sobecký a nadřazený, ale týmový hráč. Jejich rodiče tohle nectili, a proto byli tak snadno poraženi. Všichni dětští představitelé a představitelky (asijského, afroamerického, bělošského i hispánského původu) určitě mají šanci se v následujících letech/až současná pandemická situace pomine u filmu trvale uchytit. Přesto není pochyb, že nejlépe našlápnuto má YaYa Gosselin, jež velmi suverénním způsobem ztvárňuje Missy. Jen si připomeňme, že Alexa PenaVega, Daryl Sabara, Mason Cook, Jimmy Bennett i Rowan Blanchard mají v dospělosti na kontě některé značně pozoruhodné tituly.

Můžeme být hrdinové je film, ve kterém nepřekvapivě musí zaznít tento song. Zároveň se zase jedná o rodinnou záležitost, což platí rovněž v trochu jiném slova smyslu. Robert Rodriguez režíroval, napsal scénář, produkoval, stál přímo za kamerou a stříhal, což je jediné poněkud zarážející, protože rytmus tentokrát není zcela optimálně vychytaný. Do práce zapojil kromě Rocketa i všechny svoje děti. Racer Max spoluprodukoval, Rebel se postral o hudbu, Rogue stvořil design mimozemšťanů a dcera Rhiannon tady má cameo a k tomu se postrala o kresby, které nakreslila Ojo. A kdyby Můžeme být hrdinové vznikli v předminulé dekádě, roli Priyanky Chopry by určitě hrála jejich kmotra Salma Hayek. Tahle podívaná v podstatě splnila, co se od ní čekalo. A dovedu si přestavit, že při dalším zhlédnutí by dojem z ní mohl být ještě o něco lepší.

FOTO: cinema.de