Výše uvedené není myšleno ve smyslu jejích kvalit, tedy že by tahle součást MCU byla o poznání horší, než těch třiadvacet předchozích a fandové by se zlobili, že se už Kevin Feige a další fakt opakují, a že i proto stvořili nedobrý a vzhledem k tomu, co se přihodilo v Endgame (bude připomenuto ve scéně za závěrečnými titulky), také poněkud zbytečný biják. Kdepak, věta z úvodu je myšlena v tom smyslu, že stále probíhá koronavirová pandemie a kvůli ní zůstávají co do návštěvnosti pozadu i tituly, které by jinak atakovaly v tržbách hranici miliardy dolarů. Nicméně Marvelovky jsou přeci jen jiný případ, takže uvidíme, kam až to Black Widow se svým pěkným soundtrackem v tomto směru dotáhne. Tím spíše, že je současně ke zhlédnutí na Disney+.

Doufejme, že daleko, protože se jedná o velice povedený popcornový spektákl, který obsahuje spoustu očekávaných elementů, ale zároveň k nim přidává něco navíc. A tím něčím je ryze ženský pohled. Ženy jsou před kamerou, ženy jsou za kamerou. A ve všech spatřujeme výhradně kladné postavy. A když to u některé nevypadá, tak každá voda nakonec přeci jenom steče dolů a i tato se polepší. Naopak chlapi jsou vesměs buď záporáci, nebo zkrachovalí ňoumové, kteří měli našlápnuto stát se sovětskou obdobou Captaina Ameriky nazvanou Red Guardian, nicméně projekt selhal, takže teď musí dělat akorát přihlouplé vtípky. Ne stupidně bizarní jako se dějí v Transformerech, ale přihlouplé.

 










 

Jó, v pětadevadesátém v Ohiu, to byla jiná. Tehdá se ještě Alexei tvářil býti starostlivým otcem od rodiny. Sestávala z manželky Meliny a dvou dcer – mladší Jeleny a starší Natashi, která vypadala jako kluk. Zvláštní, protože ji ztvárňuje Ever Anderson, čili dcera Milly Jovovich a Paula W. S. Andersona. Každopádně záhy se dočkáme úvodní akční sekvence, po které se obě dívenky stanou kořistí generála Drejkova, který je odvede do Rudé komnaty a tam z nich udělá superšpionky a speciální agentky, nikoli nepodobné Anně (na rozdíl od ní se Natasha Romanoff nedá nazvat víceméně klasickou femme fatale). Ségry se setkají až po dlouhé době v Budapešti, se kterou měl co do činění také Ethan Hunt, jenž používal mystifikační obličejové masky a modulátory hlasivek.

Takhlenc, všichni už od dob Iron Mana 2 víme, že Natasha Romanoff aka Black Widow je lidská holka za masa a kostí. A jako taková nevlastní superoblek, jaký by jí dovoloval vyletět do stratosféry, v životě by nezvedla Thorovo kladivo (myslím Mjolnir, tj. žádný dvojsmysl v tom nehledejte, prosím) a meziplanetární přelet po vlastní ose, kupříkladu ze Země na Xandar a z Xandaru na Jotunheim, jest pro ni prakticky nemyslitelný. Captain nezesílil přirozenou cestou a má svůj nesmírně odolný štít, Hulk se mění v obrovské zelené monstrum, Captain Marvel je Superman v sukních ... Nat zkrátka řeší stejný problém jako Hawkaye – to, co umějí, ovládají na Zemi tisíce dalších. Přesto se stali Avengery.

Že zrovna Black Widow nevládne v pravém slova smyslu superhrdinskými schopnostmi, ještě neznamená, že její sólovka bude nějakou komorní podívanou. Akční scény, tedy ten druhý přídavek navíc, jsou vskutku velkolepé a dokonce velice zručně (tj. přehledně) natočené, jak se na biják s rozpočetem okolo 200 milionů dolarů sluší a patří. A k tomu všemu gradují. Ve smyslu, že se té největší dočkáme až v závěru, jakkoli ji může útěk z vězení směle konkurovat. Přitom také tady platí ona slavná fráze „Za vším hledej ženu.“ Cate Shortland měla předtím na kontě malé projekty, jaké rozhodně nesázely na CGI – viz na Febiofestu uvedený Berlínský syndrom (minirecenze). Takže hodně mile překvapila, tak jako Kenneth Branagh s Thorem, Shane Black s Iron Manem 3 či Taika Waititi s Thorem: Ragnarok. Pravda, ty fungující akční scény samozřejmě nejsou pouze její zásluhou. Ale příběh jako takový vypráví poctivě a vztahy mezi postavami ve spolupráci s herci a herečkami jednoznačně definuje, což platí i pro Olgu Kurylenko.

 

Představitelka titulní hrdinky, resp. Black Widow je označení pro všechny ženy, které prošly výcvikem v Rudé komnatě pod dohledem Raye Winstona, jehož hluboký hlas připomíná Miloše Formana. Black Widow tedy můžeme nazývat i Melinu s tváří Rachel Weisz, která nejenže cvičí prasátka, ale zároveň si projde pozoruhodným vývojem. Hlavní hrdinkou však zůstává Scarlett Johansson, třebaže ji Florence Pugh se svým sexy přízvukem a napodobováním cool póz důrazně šlape na paty. Skvělé je rovněž to, že všechny výraznější ženské postavy nejsou nekompromisní neomylné mašiny typu Brutální Nikity nebo Lorraine Broughtonové, tj. že svou ženskost a zranitelnost nenechaly ležet někde v koutě.

Black Widow je v rámci MCU prvním filmem Phase Four, nicméně k událostem v něm zobrazeným dochází po Občanské válce, což by mělo být v roce její premiéry, tedy 2016. Ač se zase dost cestuje a natáčelo se – ještě před pandemií – na různých místech světa (mj. Velká Británie, Maroko, Maďarsko, Norsko, pochopitelně Atlanta), zápletka sama o sobě není příliš originální a nápad s ampulemi/feromony je ve finále spíše úsměvný, než aby pomáhal budovat napětí. Jinak nutno zopakovat, že Cate Shortland coby žena-režisérka zvládla svou úlohu velmi dobře, tak jako Anne Foerster s Underworld: Krvavé války, Karyn Kusama s Aeon Flux nebo Patty Jenkins s první Wonder Woman. Uvidíme, co si pro nás připraví Chloe Zhao v Eternals.

P. S.: Nikdo jiný z Avengers tady nemá ani cameo, přestože se to nabízelo. Tedy s výjimkou jediného, ale to se snad ani nemůže počítat.

FOTO: Falcon