Rozhovor: Gen Seto

 

 

FDb: Role, kterou hrajete ve filmu Dvě slova jako klíč, rozhodně není jednoduchá. Co konkrétně vás přimělo přijmout nabídku si ve filmu zahrát?
Gen Seto: Ano, ta role není jednoduchá. Ale celá struktura toho příběhu je pro mě velmi zajímavá a jsem vděčný, že můžu být součástí tohohle filmu. Navíc jsem sám už dosáhnul věku, kdy se můžu identifikovat s postavou, kterou hraju a která umírá. Myslím, že je to dobrá příprava pro moji budoucnost.

Ve filmu strávíte hodně času vaší japonskou krajankou Yuki Iwasaki, která je v podstatě stále na začátku svojí herecké kariéry. Dával jste jí na place nějaké herecké rady?
Ne. Možná, zatím nemá ve svojí filmografii hodně filmů, ale je to velmi profesionální herečka a umělkyně. A během natáčení v Indii a vlastně i tady v Praze jsme si od sebe udržovali odstup. Před natáčením jsem ji neznal a ve filmu hrajeme otce a dceru, kteří se dlouhé roky neviděli. Přímo jsem jí neříkal, že si chci ten odstup zachovat právě z tohoto důvodu, ale myslím, že ona měla úplně stejný nápad.

Film se natáčel na různých místech po celém světě. Byly tam momenty, kdy vás třeba trochu mrzelo, že jste neměl možnost se podívat například do Indonésie, do Dánska nebo do New Yorku?
Přesně. Vždycky mě zajímala indická kultura a příroda a lidé v Indii. Nebyl jsem ale dostatečně odvážný na to, abych se tam sám soukromě vydal. Díky natáčení filmu se naskytla velmi dobrá příležitost se tam konečně podívat. Nejdůležitějšími lokacemi pro mě byly město Varanasi a Himaláje. Byl to skvělý zážitek.

Pochytil jste na place od režiséra a kameramana nějaká česká slovíčka?
To ani ne. Mluvili na mě hlavně anglicky. Ale čeština je podle mě krásná. Slovanským jazykům obecně vzato trochu rozumím. Takže i některým českým výrazům malinko rozumím, ale není to jednoduché. Kdybych češtinu studoval, myslím, že bych se ji naučil. Zrovna jako jsem se naučil latinu.

 

 

Viděl jste někdy nějaké české filmy?
V Rakousku je hrají některé televizní stanice. Znám i některé české animované filmy. A v roce 1970 se v Ósace konala světová výstava. Tehdy mi bylo čtrnáct a v československém pavilonu jsem viděl hodně experimentálních filmů. A taky představení Laterny Magiky.

Co můžete ze svého pohledu říct o současné japonské kinematografii?
V Japonsku jsem žil 30 roků. V Evropě žiju 37 roků, to znamená víc než polovinu svého života. A za tu dobu, co nežiju v Japonsku, se Japonsko, japonská kultura a japonské filmy hodně změnily. A změnil jsem se i já. Jsem Japonec, mám japonskou identitu, ale japonská kultura je pro mě hodně zvláštní.

Proto jste opustil Japonsko?
Přišel jsem do Evropy, abych studoval hudbu a komponování.

V Japonsku jste teda žil do svých třiceti. A protože jedním z mých nejoblíbenějších režisérů je Takeshi Kitano, který se vždycky nevěnoval jenom filmu, nemůžu se nezeptat, jestli jste měl někdy možnost se s ním osobně setkat …
Bohužel neměl. Ale je to skvělý režisér. Já jsem začínal jako divadelní herec. K filmu jsem se dostal až v roce 1994. To už mně bylo skoro čtyřicet. A můj úplně první film jsem natáčel v Praze. Ten film je rakouský, jmenuje se Joint Venture a režiroval ho Dieter Berner. Hrají v něm i Jiří Menzel a Michaela Kuklová. Já v něm hraju bodyguarda a řidiče jednoho bohatého Japonce, kterého hrál Tad Horino. A Tad Horino hrál ve filmu Ve spárech Jakuzy, který Takeshi Kitano režíroval a taky v něm hrál. A v jedné z posledních scén jde do kavárny, jejíhož malitele hraje Tad Horino. Ale v České republice už jsem natáčel i další projekty. I na Barrandově. Pro německou i rakouskou televizi, a taky jeden hongkongský film s Jeanem Renem a Andym Lauem, který se jmenuje Adventurers. Dvě slova jako klíč jsou moje první česká produkce. Konečně.

 

 

Zrovna minulý rok měl premiéru film, ve kterém hrajete a který se zakládá na slavné legendě o 47 roninech. A ten se natáčel v Japonsku, ne?
Ne. Ten se natáčel v Budapešti. (úsměv) Ale je dobré, že jste to zmínil, protože ten příběh 47 roninů není skutečný. Konkrétně tenhle film se odehrává v budoucnosti a řeší se v něm globalizace. Pro mě byl tenhle alternativní pohled ideální. Právě proto, že už dlouho žiju mimo Japonsko. A v rámci té globalizace v tom filmu hraju mexického samuraje.

Mexického samuraje? OK, to je hodně neobvyklá věc. Mimochodem, viděl jste verzi 47 róninů s Keanu Reevesem?
Ano a velmi se mi líbila. Ale je pravda, že když jsem ji viděl poprvé, úplně jsem jí nerozuměl, protože se od té legendy, kterou v Japonsku známe ze škol a z literatury a z filmů, dost liší. Pochopil jsem ji až po delším zhlédnutí.

Deset roků zpátky jste hrál ve filmu Nejvyšší nabídka (recenze), který režíroval Guiseppe Tornatore. Ten film se částečně natáčel v Praze. Točil jste tady nějaké svoje scény?
Bohužel ne. Svoje scény jsem natáčel ve Vídni, v Miláně a v regionu Emilia-Romagna. Bohužel, moje role se dost zmenšila, protože Tornatore chtěl vyprávět co nejjednodušším způsobem, takže některé scény se mnou vystřihnul.

Kromě Nejvyšší nabídky, který film Guiseppeho Tornatoreho se vám nejvíc líbí?
Bio Ráj. Ale z jeho filmů mám úplně nejradši Malenu (recenze).

Když se rozhodujete, jestli přijmout nabídku na roli ve filmu, je pro vás důležité vidět předchozí režisérovy filmy?
Ne. Ale zrovna natáčení s Tornatorem bylo hodně zvláští. Nedal mi celý scénář, pouze stránky, na kterých se vyskytovala moje postava. Celý scénář nedostala většina herců a nedostali ho ani členové štábu. Myslím, že celý scénář Nejvyšší nabídky dostali pouze Geoffrey Rush, Sylvia Hoeks a pár dalších hlavních herců. Celý ten projekt byl zahalený tajemstvím a bylo zvláštní nevědět, jak to celé dopadne. Navíc si myslím, že když jsem já natáčel, Tornatore pořád ještě nevěděl, kde bude natáčet finální scénu.

Na čem v současné době pracujete?
Budu natáčet další filmy. Mimo jiné zajímavý životopisný film o jednom dirigentovi, který pracoval mezi von Karajanem a Furtwänglerem. Budu tam hrát buddhistického mnicha.

RECENZE FILMU DVĚ SLOVA JAKO KLÍČ JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Bontonfilm, cinema.de