FDb.cz - Filmová databáze online

Italský akční film kombinuje žánr peplum s futuristickými prvky. Příběh se odehrává v dávné době, kdy svalnatý hrdina Obro (Gordon Mitchell) putuje do města Metropolis s posláním přesvědčit vládce Yotara (Roldano Lupi), aby přestal s šílenými vědeckými experimenty, které mohou přivést zkázu lidstvu. Obro je zajat a sám podroben sérii testů ohrožujících jeho život. 

Když v roce 1987 vtrhl do kin tento celovečerní sólový debut režisérky Kathryn Bigelow, jeho startovní pozice nemohla být komplikovanější. V kinech tehdy komerčně naprosto propadl. Důvod byl prostý. Uvedena byla také konkurenční hitovka Joela Schumachera „The Lost Boys“ (1987). Schumacher nabídl divákům nablýskanou, popovou a MTV estetikou vonící jízdu, která dokonale trefila tehdejší mainstreamový vkus. Bigelow se však rozhodně nenechala zastínit. Filmovému světu s nekompromisní dravostí ukázala, v čem tkví její režijní genialita. Čas nakonec ukázal, kdo z této žánrové bitvy odešel jako skutečný vítěz. Z jejího opomíjeného snímku se postupem let stal jeden z nejzásadnějších a nejlepších upírských filmů osmé dekády. Režisérka udělala s tradičním upířím konceptem radikální proměnu. Nemilosrdně ho očistila od veškerých gotických klišé. Zapomeňme na starobylé hrady, spánek v rakvích, strach z česneku, krucifixy nebo aristokratické pláště. Za celých devadesát minut stopáže dokonce ani jednou nezazní slovo „upír“. Místo obvyklých monster představuje Bigelow krvelačnou sebranku jako sociální spodinu. Jsou to kriminálníci z kategorie „white trash“, kteří v zatemněné dodávce křižují zapadlé kouty amerického Středozápadu a vymetají ty nejšpinavější venkovské pajzly. Propojení klasického amerického westernu s moderním, bezskrupulózním gore hororem působilo ve své době jako zjevení. A dlužno dodat, že je extrémně osvěžující. Ačkoliv je celkový koncept snímku brutální a nasáklý krví, film netriumfuje jen díky explicitnímu násilí. Jeho největší zbraní je mistrovsky vybudovaná, hmatatelná atmosféra. Kathryn Bigelow dokázala proměnit obyčejné zapadlé benzínky a ošuntělé motely podél silnic v uhrančivá, mrazivá místa plná skrytého nebezpečí. Že by právě odtud tkvěla inspirace Roberta Rodrigueze pro svůj snímek „From Dusk Till Dawn“ (1996)? Navzdory vší té špíně a krutosti v sobě snímek nese nečekanou temnou poetiku, černý humor a podmanivý soundtrack od německé hudební skupiny Tangerine Dream. Ve své podstatě jde o vůbec první upírský snímek, který funguje jako opravdová, nefalšovaná americká road movie. Celé vyprávění se nese v syrovém a realistickém tónu. Snímek sice nikam nespěchá a sází na krapet pomalejší tempo, ale o to hlubší a intenzivnější filmový zážitek doručí. Pro milovníky atmosférické kinematografie jde o naprostou povinnost.

Solidně natočeno, dobrá atmosféra, slušně zahrané. Jen přehrávající Jim Carry mi moc neseděl.