Kluci na řece

Film pro kluky, který mne nebavil ani jako kluka.   Pořád jsem očekával nějakou legraci a ono   nic. Na staré roky už nebudu názor měnit.   Proč nedokončili autoři linii se ztraceným   synem, nechápu.

Příjemný film s Jindřichem Plachtou, kde   hlavní roli hrají chlapci od řeky. Film má   své kouzlo a diváka nechá snít po dobu filmu,   kdy matka čeká na syna, který odešel z domova   a on má strach jí přijít na oči. Báječná   Terezie Brzková a syn v podání Eduarda Kohouta   v době, kdy za okny stále ještě zuřila válka   a každý měl strach z agentů a pánů v   kožených kabátech...

Poetický příběh nejen pomalu dospívajících   chlapců, ale také prvních nesmělých lásek, i   pocitu viny a strachu z neodpuštění. Výborný   J. Plachta.

Ve válce asi opravdu mlčí múzy. Film má sice   všechny potřebné náležitosti, aby upoutal   romantikovu poetickou duši, ale přesto mu cosi   chybí, co by bylo jaksi navíc. Zřejmě to bude   absence podílu nějakého geniálního básníka,   např. Šrámka (při vnucujícím se srovnání   se Stříbrným větrem nebo s filmem Řeka   zpívá). Už úvodní prozódie na řeku   dětství a mládí je při vší snaze velmi   slabá a zbytek jakbysmet. Marná snaha po   vyjádření nějakého sublimnějšího citu byla   patrná u postav ztělesněných E. Kohoutem a   Zorkou Janů, ale první měl pitomý text a   druhá svým kopírováním herectví své   starší sestry L. Baarové také zklamala. Povedl   se však dlouhý smutný záběr na   vzpomínající babičku, při němž pomalu   jedoucí kamera nakonec skončí u podobizny   ztraceného syna. Vůbec byly interiéry lepší   než venkovní sekvence. Múzy mlčely. Právě   tehdy probíhající válka dala za pravdu i   válčícím "120 klukům" a také   někdy v té době si zřejmě začali lidé po   soudružsku třást pravicemi, namísto   dřívějších úklon, pukrlat a líbání   dámských ruček. Dříve se děti posmívaly   těm, co nosily boty, dnes by to už bylo také   naopak. A malá klukovská válka vejde s jejími   dětskými aktéry do věku dospělosti a   přeroste ve válku velkou, skutečnou; vždyť i   ta není koneckonců nic jiného než klukovina   velkých dětí s prapory a indiánskými totemy.

Hokynářova žena
Hokynářovu ženu ve filmu Kluci na řece hraje   Marie Blažková a nikoli Marie   Brožová!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Myši, žáby, jepice, Bukouni jsou opice...
Můj oblíbený film pro pamětníky - hlavně   díky J. Plachtovi,coby laskavému hokynáři   Timtělovi s fezem na hlavě a milým úsměvem   na tváři. Krásné je nejenom jeho pochopení   pro klukovské rošťárny, ale i celá ta   nezaměnitelně nostalgická atmosféra Krškova   líbezmého Pootaví.