322

V programe Art Film Festu sú v samostatnej sekcii pod názvom Slovenská sezóna špeciál: 50. výročie SFÚ zaradené tri filmy z archívu ústavu, ktoré budú vo svetovej premiére uvedené na DCP nosičoch v plnej kvalite obrazu a zvuku. Premietať sa bude predchodca československej novej vlny, film Pieseň o sivom holubovi (1961) Stanislava Barabáša, ktorý vznikol podľa scenára Alberta Marenčina a Ivana Bukovčana k 15. výročiu oslobodenia Československa podľa šiestich poviedok odohrávajúcich sa na konci 2. svetovej vojny. Film, ktorý je obrazom vojny očami dieťaťa, sa stal symbolickým mementom vojnových hrôz a v slovenskej kinematografii predznačil poetiku, príznačnú pre generáciu autorov nadchádzajúceho obdobia 60. rokov. V sekcii sa bude premietať tiež film 322 (1969) Dušana Hanáka, režiséra so zmyslom pre autenticitu, ktorý je zreteľný aj v tejto psychologickej dráme s podtitulom „o chorobe jednotlivca a spoločnosti“. Film sa preslávil aj svojou pochmúrnou vizuálnou poetikou a takmer okamžite bol zakázaný. Tretím filmom v sekcii je snímka Juraja Jakubiska Sedím na konári a je mi dobre (1989) o dvoch charakterovo rozdielnych priateľoch, odohrávajúca sa tesne po skončení druhej svetovej vojny. Hovorí o ľuďoch bez domova, z ktorých každý sa snaží sebe vlastným spôsobom naplniť svoju predstavu o šťastí.
SFÚ 2013

Bývalý politický pracovník, nyní kuchař v interhotelu, si stěžuje na bolesti krku. Lékař jej po vyšetření uzná jako nemocného. Muž netuší, že jeho diagnóza zní: rakovina. Rozloučí se s kolegy a vrací se domů, do bytu, který sdílí s rozvedenou manželkou Martou. Žena se o něj nezajímá, nicméně si od něj vypůjčí peníze na koupi auta. Lauko neví, jak se zabavit. Chodí do nemocnice a marně se snaží zjistit, co mu je. Dokonce se pokusí vrátit do práce, ale šéfkuchař mu to nedovolí. Muž se vydal i do rodného městečka, ale nenašel tu ani matčin hrob, ani jejich dům. Marta si zatím našla mladého milence Petra. - Lauko si musí jít lehnout do nemocnice, odmítne však podrobit se operaci. - Peter se s Martou pohádá; žena zahyne při autonehodě. Po této události Lauko přistoupí na operaci. Jeho nemocniční přítel, mladý Vladko, ae marně snaží apatického muže přivést zpět k vnímání tohoto světa…

ZDROJ: Filmový přehled

Sugestivní portrét socialistické společnosti na příběhu „oběti" kolektivizace. Syrové paradokumentární záběry sledují úpadek nevinného člověka, který nemá dostatek sil vzdorovat a podléhá těžké nemoci stejně jako všeobecné depresi. Vrcholný snímek slovenské nové vlny, jenž nesměl do distribuce.

Film jako diagnóza doby. Nekompromisní pohled na tragédii bývalého straníka, který těžce onemocní. Hlavní hrdina teskného a depresivního příběhu je dobrý člověk: kuchaře Lauka (životní role Václava Lohniského) hryže svědomí, protože se zapojil do násilné kolektivizace v 50. letech. Přestože rezignuje na přímočarou kariéru, odmítne i nadále přisluhovat straně a změní povolání, svému osudu neunikne. Postupně ztrácí manželku a stále více se uzavírá okolnímu světu. Snímek 322 kongeniálním způsobem propojuje fikci s dokumentem, Hanák pomocí zdánlivě banálních záběrů odhaluje složitý mikrokosmos lidství. Rozhodující účinek na vyznění filmu má specifická kamera Viktora Svobody. Zvláštní vizuální
syrovost snímku byla dosažena specifickým technickým způsobem při vyvolání negativu. Film vznikal za složitých podmínek proměňující se společenské situace. Hanák se nechal inspirovat povídkou spisovatele Jána Johanidese Potápača priťahujú pramene mora již koncem roku 1967, film dokončil v období takzvaného „socialismu s lidskou tváří". Po nástupu normalizace v roce 1970 byl snímek na nátlak stažen z veřejné distribuce, ale ještě před tím získal v roce 1969 hlavní cenu na festivalu v Mannheimu. A to jen proto, že sem byl tajně převezen a promítán i přes zákaz socialistického Filmexportu.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Psychologický příběh nevyléčitelně nemocného muže, který hledá naději a jistotu. V mezní situaci (název je odvozen z čísla diagnózy rakoviny) reviduje celý svůj život. Film má rozměr poetického podobenství, opírajícího se o působivé černobílé obrazy. Hlavní hrdina trpí fatální fixní ideou, když svoji chorobu chápe jako trest za to, že v 50. letech ubližoval lidem. Cítí potřebu mravní očisty a rehabilitace, naráží na bariéru lhostejnosti, nezájmu a sobectví. Z tohoto soukolí se vyčleňuje jedině postava jeho nemocničního přítele Vladka, který svojí senzitivností, extrovertností a prožíváním vlastního bytí ve vztahu ke svému okolí symbolizuje pocit svobody a nezávislosti.

Hanákův celovečerní debut navazuje na jeho krátkometrážní tvorbu, sjednocenou tématern samoty, anonymity, izolace jednotlivce ve společnosti, nemožnosti plnohodnotné komunikace a hledáním ideálu lidské svobody a vzájemnosti v intenzívním prožívaní vlastní existence. Film má důsledně komponovanou strukturu, vliv tehdy dominujícího popartu se projevil v zaujetí pro kontrapunkt a koláž. Přes skepticismus je ve své autentičnosti prozářený světlem znovuoživených nadějí: návrat k sobě je možné zkusit přes očištěné, zjasněné vnímání nejzákladnějších prvků skutečnosti: „...toto je jablko, toto je strom...".

Dny slovenského filmu 1997Autor/Zdroj: /