...a pozdravuji vlaštovky

Období 2. světové války a mladá dívka   odsouzená německým soudem k trestu smrti za   napomáhání komunistickému odboji. Trest bude   vykonán za dva měsíce a příběh poeticky   sleduje její poslední dny a rekapitulaci jejího   dosavadního života. Snímek plný flashbacků   krapet mate co že je vlastně hlavní dějová   linka, ale to je v podstatě jen jedna jediná   vada na kráse. Tragický příběh o děvčeti   plného života a usměvavé tváře, které ji   neopouštělo ani v cele smrti. Málo se dnes už   ví, že Marie Kudeříková, hrdinka tohoto   snímku, skutečně žila a tento film byl   natočen podle 32 dopisů, které poslala z   věznice. Byla to však mladá komunistka a tak z   ní komunistický režim udělal doslova   mučednici a tento snímek, byť to ani tak   nevypadá, je jen další formou propagandy. Ano,   propagačně-agitační záměry tu patrné jsou,   ale to nemění nic na faktu, že se jedná o   mimořádné dílo, na kterém si tvůrci dali   opravdu záležet.

Maruška Kudeříková se dostává od chapadel   gestapa až do cely, kde čeká na svou popravu,   zde se jí vrací vzpomínky zpět, může   přemýšlet, co měla udělat, nebo co udělala   špatně. Magda Vašáryová se s rolí poprala   obdivuhodně a lze jí věřit každé gesto...

V polovině šedesátých let jsem se dostal s   mladými a začínajícími autory do Strážnice   na soutěž Strážnice Marušky Kudeříkové.   Prošel jsem si Strážnici, poseděl pod starými   stromy. Beseda s básníky Janem Skácelem,   Oldřichem Mikuláškem, Zdeňkem Kriebelem, ale   především spoluobčany Marušky Kudeříkové,   to mne připravilo nato, abych tento film vnímal   v poněkud širších souvislostech a s větší   trpělivostí, než-li jsou zvyklí dnešní   filmoví diváci. Myslím si, že jde o film,   který má stále vypovídací i uměleckou   hodnotu. Rozhodně větší, než-li dnešní   pseudopolitická filmová dílka.

Dříve jeden z povinných filmů při školní   návštěvě kina. Vše stojí a leží na   hereckém výkonu Magdy Vašáryové, která   obstála na výbornou. V kontextu doby, kterou   film popisuje a situaci ve které se hrdinka   nachází, si dokážu představit, že nějak   takto se dle svých zápisků chovala a všechna   čest všem, kteří v té době projevili   alespoň nějakou odvahu. Z hlediska filmového   zpracování mi moc nesedlo množství postav,   které jsem si nedokázala zařadit.

Film,na který v televizních archivech pomalu   usedá prach.Možná je to unylým dějem,možná   spíše silným politickým podtextem,jenž z   filmu vyzařuje.Příběh statečné   Marušky-členky komunistického odboje je sice   dojemný ale občas se do děje potichu vkrádá   nuda.Snímek tak drží nad vodou jen dobrý   herecký projev Magdy Vášáryové.To je však v   konečném důsledku,přeci jen trochu málo.

Film o lidském hrdinství.
Tenhle film je o dívce čekající na popravu v   cele smrti. Film je to silný. Netřeba dělat   nějaký rozbor jakým způsobem byl film natočen   a proč byl natočen.
Zarazil mne komentář   jistého curila - hanba! Komentář který napsal   je hrozný, pro něj samotného je to smutná   vizitka. To je Čech ??? Z hlediska vyššího   principu mravního by se měl zříci svého   českého občanství. Tolik českých hrdinů   zahynulo v nacistických vězeních... a pak si   zde člověk dočte takový komentář od   curila...
Tento film bych ohodnotil 8 body, ale z   vyššího principu mravního mu dám bodů 10,   jako protiváhu hodnocení curila.

Čest   padlým hrdinům! Čest jejich památce!

Jsem na velkých rozpacích, jak hodnotit tento   film. Má nepochybně myšlenku, hovoří o   statečnosti mladé dívky, která dala v sázku   svůj život pro činnost v odboji. Náhledy   formou jakési sondy do jejího nitra v podobě   vzpomínek v době, kdy hlavní hrdinka čeká na   svou popravu, jsou zajímavě vymyšlené,   ale...vše je natočeno poněkud chaotickým   způsobem, mnohá místa působí hluše a i přes   závažnost tématu nedokáže příběh vnést   diváka do děje. Magda Vašáryová hraje   nepochybně jako vždy výborně, ale celková   koncepce snímku je velice slabá. V hodnocení   tedy nakonec volím průměrnou střední cestu...

Komunistická ideologie z filmu vykukuje jako   sláma ze slamníku. Úlitba jinak výborného   Jaromila Jireše normalizaci českého filmu v   sedmdesátých letech minulého století. Slabý   scénář. Stoprocentně kolaborující   Čecháčci v době okupace, po atentánu na   Heydricha plné Václavské náměstí, údajně   kolem 2OO.OOO lidí. Kam se hrabe odborář Štech   se svými pochody k úřadu vlády a s jejich   píšťalkami. Je jich tam 146...

Psychologický film. Hlavní hrdinka čeká v cele   smrti na svůj konec. Svůj čas si zaplňuje   vzpomínkami na minulost - na dětství i na svůj   podíl v odboji. Film nepatří k těm příliš   často vysíláným, tedy patří spíše k těm,   které nejsou vysílány takřka vůbec. Třeba   právě z toho důvodu, že se politicky nehodí.   Jedním z mínusů snímků je zvuková stopa, kdy   občas hrdinům nebylo rozumět. To může být   také jedním z důsledků dlouhého   poléhávání kdesi v archivu.

Dobrý film s Magdou Vašáryovou v hlavní roli   dívky, která byla odsouzena německým soudem   za velezradu k trestu smrti za 99 dní. Téma   vyrovnávání se se smrtí trošku v odlehčené   podobě. Výborné byly postavy spoluvězenkyň a   jejich příběhy. Nicméně film se mi zdál   zdlouhavý a místy nudný.