Bullet Train

Vlak plný zabijáků kteří se postupně jakými   si náhodami likvidují do toho kufřík plný   peněz a celé je to zamotané šéfama   zabijáků,někteří zabijáci umřou pak zase   obživnou je v tom pěknej bordel,dobré hlášky.

PROCESOR!
Všichni od začátku víme, že to má být něco   na způsob Pulp Fiction, takže psát o šíleně   nabitý akční jízdě je nesmysl, protože se to   nemá brát vážně, jenže kultovní hlášky a   vtipný momenty taky chybí, takže za mě se z   toho cvrkne film, kde hrál skoro šedesátiletý   Pitt a ano vypadá skvěle, když ho srovnám s   téměř stejně starým Prigošinem a i ten má   také jistě na plastiky, tak mi z toho vyleze   kravina, jako je Ad Astra. Na film jsem se těšil   Pitta mám rád, ale prostě jsem se nebavil.

Filmová adaptace románu „Bullet Train“   literárního autora Kõtarõ Osaka se   především honosí další hollywoodskou   hereckou sešlostí v nejrůznějších rolích.   Mnozí sice mají jen tzv. štěky, ale i to se   počítá. Prostě tu jsou. Vizuálně úžasná   podívaná v nejrůznějších neonových barvách   přináší etudu probíhající během jízdy v   japonském vlaku plnou nejrůznějších   překvapujících zvratů a událostí. Už od   samotného začátku sice přijde dějství   značně užvaněné, ale vždy je to lemováno   nějakou zábavnou dramatizací a hlavně   akčními scénami, které i přes svoji drsnost a   komiksové krveprolévání zobrazují různé   bojové styly s odbornou choreografií. Každý   zabiják má zkrátka svou zbraň a bojovou   techniku. K tomu dobře načasované dialogy a   vše svým tempem ve svém vývoji jede tak ten   vlak. O lineární dějství zase až tak úplně   nejde, takže je přítomna také retrospektiva,   ale vsazena na ta správná místa. Snímek se   takřka zdá být ve všem dokonalý, avšak i   přesto všechno je tu také jedno tolik obávané   „ale“. V celém podání je znát vliv Guye   Ritche, Roberta Rodrigueze a hlavně Quentina   Tarantina, i když nic proti Davidovi Leichovi.   Už svou prvotinou „John Wick“(2014) udělal   díru do světa a svým druhým snímkem „Atomic   Blonde: bez milosti“ (2017) svůj um jen   potvrdil. Tarantinovo dialogové mistrovstí,   vždy ukončené šokujícím vyvrcholením, je   prostě neoddiskutovatelně znát, jen tomu chybí   právě ten Tarantinův tah na branku. Na druhou   stranu je ale zase dobře, že je filmová tvorba   Tarantinem ovlivněna. Po tvůrčí stránce se to   alespoň posouvá dál. Děj se točí kolem   určitého zabijáka a je to vskutku dějový   veletoč, ve kterém všechno souvisí se vším a   nic není omylem. Už od prvních minut je   potřeba všechno pozorně sledovat, jinak se po   divácké stránce prostě vyjede z dějových   kolejí. Někomu může připadat účast až moc   nejrůznějších postav, jejichž zásahy do   děje se nejrůzněji se vším prolínají, ale   mají zase své pevné místo. A hlavně svým   charakterem a vizáží vzdávají poctu   japonskému komiksu manga. Ryze popcornový film   zajímavě si hrající se žánrem, vizualitou,   dějem i s diváckým vnímáním. Možná snímek   potřebuje kapánek uzrát, ale nedá se říct,   že by zase prostou zábavu nepřinesl. Jen to   všechno nebrat vážně.

Bullet train
Všem doporučuji shlédnout napínavé   dobrodružství Tarantinovského stylu. Jinak pro   ČD velká inspirace ... :-)