Dotek motýla [TV film]

 
Mladý šlechtic se prochází s flintou po   lese potká starého sluhu Ladislava. Pak u   zámečku zaslechne z osvětleného okna zpěv a   uvidí dívku. -------07/ 
Zřejmě ji zná,   protože říká nahlas, že to není   možné.  
V místní hospodě se pak vyptává   na to, kdo na zámeček přijel. Prý milostpaní   se hraběnka se svou sestrou.  
Šlechtic se   vyptává i jinde. Nedozví se skoro nic a pak ji   potká v lese, když jede na koni.  
Ladislav   umírá a šlechtic potkává dívku znova na   nějakém plese... -----41/ 
 
  
Slibný   začátek s hezkou hudbou u úvodními titulky a   pak to začne. Hned první minuty,   krátký flahbac, pár sekund, nesnáším to,   pak pár slov a zpěv. Hudba sice perfektní, ale   příběh je taková chujárna, že to až   mlátilo dveřmi. Tudíž za hudbu dávám deset a   za obraz, tedy i kameru dalších deset. Jinak je   to celé tak na usnutí.  
Správně bych   neměl dát vůbec nic pro rychlo posun, ale to   by si kameraman a autor hudby nezasloužili. No,   z něčeho bič neupleteš a jestli je předloha   stejně švihlá jako bylo toto, tak ehm,   ehm.  
 

Film o šalbě lásky
Mladý muž se vroucně zamiluje do krásné   ženy, kterou jen na chvilku spatří...
Film   má tajemnou, záhadnou i romantickou atmosféru -   Kdo je ta žena ? Kdo je ten podivný starý sluha   ? Nemá snad ta žena nějaký lektvar na   nesmrtelnost a věčné mládí ? A co když   ...
Hudba k filmu je nádherná - evokuje   vzpomínky na něco krásného co jsme prožili,   na místa kde jsme byli,na něco co lze těžko   uchopit a ponechat si při sobě při našich   životních cestách.

Filmová poezie pod taktovkou Juraje Herze.   Zajímavá práce kamery s převažujícími   barvami podzimu. Film je zdánlivě bez děje.   Příběh je spíše lyrický. Podmanivá hudba,   lehce depresivní prostředí zámku, Jana   Brejchová jsou dalšími atributy příběhu.   Film je vhodný pro ty, kteří mají rádi tvorbu   Juraje Herze.