Farinelli

Srovnávat Farinelliho s Formanovým Amadeem podle   mě není fér, větší smysl dává konfrontace   s režisérovým pozdějším filmem Král   tančí. A v tomhle souboji pro mě Farinelli   vychází mnohem líp, má zajímavější   výpravu, pestřejší exteriéry, příběh,   který mě víc oslovil a hudbu, která mi líp   pasuje. Podobně jako v Král tančí, tak i tady   je ústřední dvojice trochu nesourodá, jeden z   nich (v tomto případě Farinelliho starší   bratr Riccardo) je zneuznaný, závistivý a   nepochopený magor. Jeho výstupy jsou občas   napotlamě, ale jako celek je to solidně   ukočírovaný.

Skvělý snímek ze života jednoho z   nejvýznamnějších pěvců. Jen se vše trochu   utápí v přílišných emocích. Asi to vypadá,   že čím větší genialita, tím větší   odlišnost. Opravdu dobrý film.

Vizuálně bohatý snímek zachycující epizody   ze života slavného zpěváka-kastráta, jednoho   z prvních skutečných superstar, je bohužel   opravdu více vizuální než popisný.   Vyprávění je místy nepřehledné a smysl   některých scén nejasný. Významnou složkou   filmu jsou Farinelliho sexuální eskapády,   které však nemají žádný historický podklad   a zřejmě slouží jen k tomu, aby si i divák,   kterému barokní opera nic neříká, přišel na   své. Téma kastrátství se pak ve filmu řeší   neustále, často na úkor všeho ostatního,   včetně hudby a zpěvu. Scénárista snímku se   historickými fakty spíše inspiroval, než aby   se snažil o životopisné dílo, zcela opominul   některé zajímavé okamžiky (např. pěvecký   „souboj“ s jiným slavným kastrátem Antoniem   Bernacchim, u něhož Farinelli nějakou dobu   také studoval) či jeho španělský pobyt, kde   na královském dvoře strávil celých 25 let,   tedy většinu své kariéry. Také vliv jeho   bratra patrně nebyl tak velký, jak se snaží   film líčit, ale to je určitě možné označit   za autorskou licenci. Trochu zvláštně působí   i to, že se v operních scénách objevuje sám,   nikdy s ním na jevišti nejsou jiní zpěváci.   Sice to má zřejmě navodit pocit jeho   výlučnosti, ale s realitou to nemá mnoho   společného.

Velmi sugestivní snímek a teprve po jeho   shlédnutí jsem se pídil po tom, jak vznikl a   zjistil, že je to převyprávěný osud   člověka, který skutečně existoval. Když jsem   přečetl jeho životopis tak se mi zážitek z   filmu ještě umocnil, a tak posílám aspoň   imaginární poděkování Gérardu Corbiau, jako   scénáristovi a režisérovi v jedné osobě.   Troufnu si říct, že i když je Farinelli   podívaná ve "Formanovském stylu", tak   tvůrce filmu od Formana určitě neopisoval.