Farväl Falkenberg

Žít z nalepování   zažloutlých výstřižků   vzpomínek vytržených z   kontextu nelze věčně,   jednou prostě budeš muset   čelit výzvě prázdných   stránek dychtících po   aktualizaci... ale povězte   duchovně nemajetnému   bratrstvu spadlých kalhot z   přešlechtěné generace, že   k vytrhaným listům   kalendáře existují   alternativy, zvlášť poté,   co jeho obnažené členy,   posilněné halucinogeny,   přistihnete při kačácích   v místní bystřině... V   maloměstské depce protkané   vzpomínkami na dětství lze   narazit na opravdu působivé   pasáže a sugestivní hudbu   (zvláště roztěkaná   kytara), nešťastně zvolená   bezobsažnost vyprávění   podpořená jalovostí   rozhovorů však působí   vyprázdněně, až to   duní... a diváka tak vyvrhne   do filmové pustiny.