Hodný, zlý a divný

Film obsahuje všechny prvky klasického westernu,   až tedy na ty obličeje a posunutím do poněkud   pozdějšího období. A proč ne. Když si   můžou Američani natáčet kung-fu na divokém   západě, proč by si nemohli Korejci vystřihnout   nějaký ten western v Mandžusku. Tempo je ovšem   poplatné době, po vysvětlujícím úvodu   následuje akce, ještě větší akce a na   závěr ta největší. Žádný oddech, jen shon   a spěch. Samotný název odkazuje k   legendárnímu filmu Hodný, zlý a ošklivý   (r.Sergio Leone, 1966), a to nejenom názvem   samotným tak i dějovou linií, která je oproti   svému vzoru poněkud komplikovanější, o dost   drsnější, o dost komičtější a hlavně   nesrovnatelně akčnější a krvavější. Mimo   to zde můžeme najít odkazy i k dalším Leoneho   filmům, včetně hudebních motivů. Přesto   všechno, tyto dva filmy nelze srovnávat, neboť   „divný“ a „ošklivý“ jsou natočeny v   absolutně odlišné rovině, pojetí je zcela   kontrastní. Film trpí hlavně tím, že se nese   v příliš odlehčeném, místy až komickém, v   podání postavy „pana“ divného, duchu a   přehnanou „klipovitostí“ střihu. Což u   prvně zmíněného není možná na škodu,   protože drtivá většina westernů se naopak   bere smrtelně vážně. Což je ve výsledku   stejné, po obou následuje útrpný úsměšek.   Tyto nedostatky však vyrovnává kamera, celkové   vizuální zpracování a pár, více než   efektních, originálních scén. Jako,   částečně parodická, pocta italským   spagetti-westernům dobré, zábavné a moderní.   To poslední, nás staromilce, však neohromí.

Náboji se nešetřilo
Já osobně proti střílení vůbec nic nemám.   Spíše naopak, docela si to vychutnávám.   Mluvíme samosebou o létání kulek na plátně a   nikoliv ve skutečném životě - komu by nevadilo   schytat nějakou tu včelku doprostřed čelíčka   nebo srdíčka, když se docela náhodou   přichomejtne třeba k přepadení banky...
Co to   má ale společného s komentovaným filmem?   Docela dost. Po počáteční   „vysvětlovačce“, kde je nám objasněno, o   co v příběhu půjde, totiž začíná palba,   která skončí až při závěrečných   titulcích. Střílí se prostě ze všeho:   pistole, revolvery, pušky, později si přijdou   na své i kulomety a polní děla.
Divoká akce a   krvavé řeže, kdy vystřikuje červená až do   objektivu, jsou jen zřídka proloženy   oddechovými pasážemi, kde se „pouze“   mluví. Nechybí také různé honičky, z nichž   ta mezi motorkou se sajdkárou a jezdci na koních   připomene legendární stíhací jízdy z Indiana   Jonese. To vše je naštěstí podloženo dobře   vybranou muzikou (i když teda pochybuju, že by   měli Korejci něco společného třeba s   flamengem).
Režisér a scénárista Kim Ji-woon   nám servíruje korejskou variaci na western se   třemi protagonisty. Mně je z nich nejvíce   sympatický pan Zlý, nejenom kvůli „emo“   vzhledu, ale také kvůli poněkud zvrhlému   humoru. Ten humor spolu s nadsázkou v akčních   scénách evokuje (asi ne náhodou) Tarantinovy   filmy. Takže se člověk docela dobře baví, i   když si je zároveň vědom toho, že Ji-woon   sahá Quentinovi tak nanejvejš po   pás.
Podtrženo shrnuto: Hodný, zlý ani divný   vám osobně neuškodí, pokud tedy zrovna nejste   útlocitná dámička...