Každý den odvahu

POZOR SPOILER

Mladý muž Jarda Lukáš dovádí s milenkou Věrou na louce. Ráno se mu nechce z postele, spí totiž u ní. Ona je jen na podnájmu. Domácí miluje kočky a je to znát. Jarda spěchá do práce. Je zde přímo opěvován. Je také funkcionář a poměrně kvalitní udavač. Nahlásil mladého dělníka Bořka, kouzelníka. Po fabrice se potlouká muž s podivným přístrojem. Je jat dělnickou hlídkou, která ovšem zjistí, že jde o reportéra, který přišel s Jardou udělat rozhovor. U něj jsou i ostatní mladí, kteří to ovšem tak „nežerou“ a dělají si z toho legraci. Doma pak Jarda zjistí, že mu stěhují postel. Mladí chtějí jeho pokoj. Večer je taneční merenda a zde je i Jarda s Věrou, redaktorem a jeho manželkou. Bořek zde předvádí své kouzelnické umění, později se dostane s Jardou do konfliktu. Další den se natáčí o králících a pak na vesnici. Zde má Jarda večer na vystoupení plamenný projev. Pak asistuje kouzelníkovi, a za to jej po vystoupení propleskne. Další den následuje zase schůze. Mladíci pak blbnou na motorce a za toto blbnutí následuje krutý trest. Manžel domácí konečně provedl, co sliboval, totiž zabil její kočku. Alespoň to domácí tvrdí. Sám je v kolapsu a je odnesen na nosítkách. Věra z toho na další schůzce s Jardou „hysterčí“. On pak jede s ženou reportéra na výlet. Sami, bez zvědavého okolí, se v přírodě veselili, a on zde paní redaktorovou opouští. Jarda sám pak končí v hospodě, kde se kapánek opije. Nastávají komplikace, do kterých je vtažen i ochránce zákona…

Celovečerní debut Evalda Schorma z roku 1964 jednak patří k těm snímkům československé nové vlny, které otevírají novým způsobem „budovatelské“ téma, jednak odhalují lidskou zkušenost tehdy třiatřicetiletého debutanta. Podle scénáře Antonína Máši realizoval Schorm film Každý den odvahu jako existenciální drama zrcadlící morální krizi, kterou procházela politicky angažovaná generace padesátých let po revizi kultu osobnosti. Protagonistou vyprávění je mladý strojírenský dělník Jarda Lukáš, jenž musí bolestně vystřízlivět ze svých ideálů, které nebyly založeny na realitě, ale na klamu. Svět kolem ovšem zklamanému muži nijak nevychází vstříc: Jardovo okolí je nakaženo lží a morálním úpadkem. Hrdina, který místo na hlas svého svědomí spoléhal na plakátová hesla, prochází těžkou deziluzí. Politická práce, za kterou se mu po roce 1948 dostávalo pochvaly, nyní působí trapně a vzbuzuje spíš pobavení. Jarda přichází dokonce i o svou lásku, aranžérku Věru... Evald Schorm svého hrdinu (procházejícího těžkým „kristovským“ věkem třiatřiceti let) neodsuzuje, ale nalézá pro jeho těžkou situaci pochopení. Vývoj Jardovy postavy tak ještě zvyšuje míru divákova znepokojení. Drama Každý den odvahu působilo ve své době tak provokativně, že se setkalo s nevolí i u prezidenta Novotného. Film se proto dostal k divákům s ročním zpožděním. Dnes ovšem patří mezi nejrespektovanější díla československé nové vlny, a to jak díky Schormově citlivé režii, tak díky kameře Jana Čuříka a hereckým výkonům Jana Kačera a Jany Brejchové v hlavních rolích. V partu bytné zaujme Olga Scheinpflugová, která se i v šedesátých letech dostala k filmovým rolím jen zřídka.

Zdroj: NFA

Pronikavá a demaskující portrétní studie jednoho z příslušníků nadšené generace mládežnických funkcionářů: snaživý dělník Jarda se na počátku 60. let cítí zrazen a podveden probíhajícím společenským vývojem. První celovečerní film Evalda Schorma byl s nadšením přijat odbornou kritikou, ale divaci ho mohli vidět až po roce. Zasloužil se o to přímý zásah tehdejšího nejvyššího stranického a státního vedení. Z distribučních kopií bylo tehdy vypuštěno kafkovské motto.
Úvodní bajka Sup od Franze Kafky; II. verze citát z románu Jerzyho Andrzejewského Popel a démant.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, vypovídá o roztrpčenosti generace „podvedené historii .
Schormův debut byl intenzívní provokací k zamyšlení se nad morální zkažeností doby (po osobních výhradách prezidenta Novotného se film dostal do kin s ročním zpožděním, cena kritiky, jež mu byla poté udělena, byla na příkaz oficiálních míst utajena, nesměla být publikována a film byl načas stažen z distribuce).
Program ART

Autor/Zdroj: /

První celovečerní hraný film E. Schorma podle námětu a scénáře A. Máši se po osobních výhradách prezidenta Novotného dostal do kin až s ročním zpožděním. Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, zaujme nesporně hloubkou své výpovědi a nelítostným zobrazením doby. V kontextu domácí tvorby patří k nejzávažnějším dílům. - Dělník Jarda Lukáš pracuje ve strojírenském závodě v západočeském městě. Jako jeden z prvních mládežnických úderníků se brzy stal i stranickým funkcionářem, s přesvědčením hájícím politiku KSČ. Nyní po odhalení chyb z období kultu osobnosti se nemůže vyrovnat se změnou situace. Jeho pochybnosti se promítají do vztahu k vitální milence, aranžérce Věře. Jejich soužití je narušováno i tím, že se vlastně nemají kde scházet. Věra bydlí v podnájmu u staré bytné, věčně se hašteřící se senilním bratrem, Jarda v malém bytě svých rodičů, odkud ho vypuzuje provdaná sestra s dítětem. Hrdinovy pochybnosti o smyslu vlastního života se prohlubují po setkání s cynickým oportunistickým redaktorem a jeho pragmatickou ženou Olgou. Věra se marně snaží svému milému pomoct. V továrně má Jarda spory s frajerským vyhozeným studentem Bořkem, který také tajně nadbíhá Věře. Mladík se však jednou zabije, když předvádí nebezpečnou jízdu na vypůjčené motorce, Lukášova snaha dále pokračovat ve společenské aktivitě naráží na naprostý nezájem jeho okolí. Muž se po rozchodu s milenkou vyspí s Olgou a pak, znechucen sám sebou, hledá útěchu v alkoholu. Vyhrožuje svým kolegům, že je postřílí pro „zradu revoluce" a vyprovokuje tak rvačku. Druhý den pozoruje z oken továrny čekající Věru, ale ukryje se před ní… - Snímek byl po svém uvedení obviňován z pesimismu, cynismu a skepse, zároveň však byly oceněny jeho kvality, mj. Cenou mladých kritiků na XIX. MFF v Locarnu 1966 I. cenou Zlatou ratolestí na II. MP nového filmu v Pesaru 1966, Cenou čs. filmové kritiky za rok 1964. E. Schorm získal Trilobita za režii a J. Čuřík Trilobita za kameru (společně i za kameru filmu Místo). V prologu a epilogu je použito bajky Franze Kafky Sup.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled