Láska je láska

Láska je nádherná, v jakékoliv podobě
Když je dívce šestnáct a nemá žádnou   vážnou známost ani kamarády nebo přátele,   může to být známka toho, že není úplně v   pořádku. Anebo je natolik zvláštní, že si se   svým standardním postpubertálně vyšinutým   okolím nerozumí. Anebo je jediná normální v   davu postižených ulítnutým nezvladatelným   mládím. A to, že je zamilovaná do   spolužačky, je v říši abnormalit jeden z   normálních jevů. Jde o to, jak k v tomhle   divném studentském bazénu naplněném až po   okraj stupidními názory, vztahy a zmatenými   city najít cestu k srdci toho, kdo je mi   nejbližší.
Švédský filmař Lukas Moodysson   natočil tenhle film ve svých devětadvaceti. A   je to hodně znát - to krásné souznění s   životem nedávno prožitým, byť se jedná o tak   trochu jiný (ale nádherný) vztah - lesbickou   lásku. Jeden z mála filmů, kdy je láska mezi   dvojicí stejného pohlaví zfilmována citlivě,   uvěřitelně a dojemně.

Zklamání.Kdybych byl šestnáctiletá holka a   film viděl v osmdesátých letech,asi by se mně   líbil (měl jsem nutkavý pocit,že film je o   deset let starší,než je rok vydání).Dnes je   lesbická láska běžná věc.Kamera mě přišla   amatérská,než autentická a dvě rozdílné   holky,jak vzhledově tak povahově,na mě   působili lehce toporně.Pro mě dějově málo   propracované a poměrně nudné.Zkrátka jsem   nepostřehl nějakou více poutavou pasáž.Tenhle   snímek upadne brzy u mě v zapomnění,ikdyž   téma bylo lákavé.

Klid, pohoda, pomalé tempo. Na můj vkus docela   rozplizlé, ale to už k tomuhle komornímu   žánru prostě patří. Nicméně mi Láska je   láska připadá jednoduše zaměnitelná s X   dalšími podobnými filmy. Kladné body si ale   může připsat za hudbu - je to překvapivě   nářez.

Absolut depression
Tenhle film je svým způsobem dokonalý - na nic   si nehraje, nic nepřikrášluje, zobrazuje život   takový, jaký je - a možná ještě trochu   dobarví černou barvou. Z tohoto filmu budete   mít, pokud máte alespoň nějakou empatii ,   depresi jak blázen - obzvlášť když si   uvědomíte, že spousta scén se stala vám,   vašim známým, vašim   spolužákům...obzvlášť začátek filmu se z   paměti nedá vymazat.

Maloměsto a dvě dívky z nichž každá je   naprosto jiná. Jedna se uzavírá do sebe, ve   škole se drží stranou, hodně přemýšlí.   Možná zoufalý nedostatek kamarádů ji vede k   tomu, že si píše deník a právě jemu se   svěřuje se svou láskou, která nemá naději   dojít naplnění. Každá věta v něm je plná   touhy a obdivu.... k NÍ. Na druhé straně   dívka, unuděná společností ve které žije,   zoufale zabíjející dlouhé večery na   večírcích a s klukem ke kterému nic necítí,   jen prostě ví, že na rande se chodí a je to   cool. Je jedno jestli tu touží dívka po chlapci   nebo po dívce. Homosexualita je tu podána bez   podbízivosti a lacinosti zvýšit sledovanost   filmu. A tak onu obdivovanou, temperamentní a   kluky obletovanou holku nešokuje, že se   zamilovala do dívky, ale to, že touží být s   šedivou myškou, kterou nikdo nepozve na   večírek a která nikoho nezajímá.

Holky na holky
Láska je láska zpívala Lucka Bílá a ve své   době tím vyvolala skandál v zatím zatuchlé   české společnosti. Podobnou bouři ve sklenici   vody vyvolal i tento film ve městě, kde se   točil - v Amalu, kde poté, co se dozvěděli, o   čem je a jak se bude jmenovat, tak odsoudili   režiséra, distancovali se od něj, aby se po   prohlédnutí filmu mu pro změnu omluvili a stal   se jejich miláčkem. Neboť jde o opravdu milý   film dívčiny, která se zamiluje do hezké   spolužákyně, která v té době řeší   problémy s prvním sexem s kamarádem, aby vše   skončilo podle českého názvu...