Les Adoptés

Tento nenápadný snímek zaujme především   atmosférou - dýchá z něj francouzská   neuspořádanost proteplených příbytků,   volnost, ale zároveň i určitá spjatost s   ostatními, řekla bych až cikánská   soudržnost, která nebere svobodu a dává   jistotu... Je zde hodně znát ženská ruka,   která zejména prostřednictvím kamery, jakoby   ledabyle odložené v rohu na židli, umožňuje   až intimní náhled do soukromí, což mě velmi   zaujalo. Na vážnost nastalých situací není   nahlíženo hystericky a slzopudně, nýbrž   komorně a s vědomím, že přes všechny bolesti   člověk touží jít dál a plánuje cestu   ještě předtím, než se na ní bude muset   vydat, i když se mu to vůbec nelíbí.   Nečekejte zrovna očistnou lázeň, jen velmi   příjemnou koupel po namáhavém dni plném   smutných událostí, kdy každý dostal to, co   chtěl, jen to nechtěl takhle ...