Pasáček z doliny

Předposlední film Františka Vláčila a je   vidět, že mistrovi dochází bohužel dech. Jeho   lyrické a poetické vidění už nemá takové   souznění s obrazem a celistvost detailů a   záběrů nevyniká, tak jak jsme u předešlých   Vláčilových filmů zvyklí. Spíše   připomíná Kachyňovu poetiku (zejména ty   animace svítících očí ve snopech a keřích).   Taky zásadně chybí Liškova hudba s propojením   jednotlivých filmových částí, bez které to   prostě nefunguje. Naštěstí herecké obsazení   je výborné a Josef Kemr v roli staříčka, Ilja   Prachař jako starosta, Jiří Němeček jako   Potocký, Libuše Geprtová coby matička nebo   samotný pasáček Vlastimil Drbal film pevně   drží ve svých kvalitních hereckých okovech.   Docela mě překvapilo, že námět pochází z   pera temného Ladislava Fukse, podle nějž   scénář napsal Jiří Křižan a i zde použil   svou nesmrtelnou větu "Tož tak na   světě..." Občas jsem měl problém   porozumět slovům, ani ne však kvůli   nářečí, jako spíš kvůli ozvučení.   Prostředí statku starosty a některé další   lokace připomenou Vláčilův starší snímek   Stíny horkého léta, odehrávající se ve   stejné časové rovině a se stejným motivem   banderovců jako Pasáček z doliny. Když   srovnáme oba dva snímky, Stíny horkého léta   jsou o dvě třídy lepší. Pořád je však   Pasáček z doliny nesrovnatelně zdařilejší v   porovnání s dnešní filmovou tvorbou.

Ach to nářečí, co pražáci? Ale jinak asi   nejlepší film pana Vláčila. Ne, žádná   filmová pecka zralá na lva, ale v jeho tvorbě   nejnormálnější film. Malému jsem fandil a   litoval, že tu minu nemrskl po těch dospělých   sviních. Nádherné prostředí, jadrná mluva,   skvělí herci. Co dodat.

A všechno se změnilo...
Od posledního komentáře uběhly dva roky a   pasáčkovy představy se proměnily ve   skutečnost: z banderovců se stali opravdoví   stateční králové, hrdinové, bojovníci za   demokracii...
Sice stále zabíjejí, vyhazují   do povětří sloupy vysokého napětí,   transformátory, továrny, nemocnice, školy, ale   říká se jim "aktivisté".

Poetický příběh malého chlapce v poválečné   době je výpovědí velice těžké doby pro   všechny zúčastněné. Vlastimil Drbal v roli   onoho chlapce je přesvědčivý a herecký výkon   až dojemný. Jeho pohádková představivost   například způsobí, že postupující dva   banderovce považuje za krále a jeho písaře.   Prožívá období plná nenávisti a zášti.   Svět dospělých je pro něj nepochopitelná   realita. Též vynikající je Ilja Prachař v   roli sedláka. Jeho přisprostlá drsnost je až   zarážející, ale hodna své době. Neprávem   pozapomenutý snímek, který svou upřímností   jednotlivých postav poukazuje na tragédii   života každého z nich. Umělecká hloubka   snímku je příznačná a velice dojemná. Jedná   se o mistrovské dílo vynikajícího režiséra   Františka Vláčila, který dal do příběhu   ohromný přesvědčivý cit.

Poetika jako u jiných Vláčilových filmů   trochu vázne, všechno se odehrává jakoby na   povrchu.
Navíc jsem měla velký problém s   dialogy, kdykoliv se bavily dvě postavy, jedna   byla slyšet víc než druhá, markantní to bylo   především, když se dialog odehrával v pozici   dospělý-dítě.
Celkově standardní titul bez   větších ambicí, příběh viděný očima   dítěte.