Pěna dní

Pěna dní
Uvedeno ve filmovém klubu "Andělský   biograf" v club café Anděl.
Boris Vian,   autor románu Pěna dní, je považován za   jednoho z nejdůležitějších spisovatelů   dvacátého století. A já ho mám strašně   rád, kniha se mi tak líbila, že jsem jí   přečetl jedním dechem. Právě i proto jsem si   film, kde se navíc v hlavní roli objevuje   krásná Audrey Tautou, nemohl nechat ujít.   Erotické scény sice nejsou tak sexy jako v   knižní předloze, Audrey se vůbec neodhalí,   ale to nevadí. Vždyť už jí známe z   "Libertina". :)
Jako vždy, i   tentokrát musím prostě srovnávat s knihou.   Režisér Michel Gondry si to vzal po svém, což   je ovšem jen a jen dobře. Snažil se vdechnout   do filmu svůj vlastní nápad a dát tam svou   vlastní tvář, což si myslím, že se mu   nakonec povedlo. Příští týden se chystám na   divadelní představení Pěna dní, a ještě   samozřejmě hodlám shlédnout původní   melodrama z roku 1967, pak teprve bude mých   devět hvězdiček vypovídajících, ale zatím i   bez znalosti všech adaptací, rozhodně mohu   doporučit všem divákům...

Bizarnost nade vše.
Toto není pro lidi jako jsem   já vůbec jsem ro nepobral a hlavně se obdivuji   za statečnost že jsem to dal až po konečné   titulky.




.

Bylo to takové poetické odpoledne. Knihu jsem   nečetl, takže neznám předlohu k filmu. Pro mne   byla hlavní tahounkou filmu Audrey Tautou. Už je   to třetí film, který je prošpikován fantazií   a je s její účastí. Pro mne toto bude filmový   zážitek roku.
Film se jinak moc nedá   interpretovat, ten se prostě musí vidět. A   dovolím si jej laskavému divákovi doporučit.

povedená adaptace
Jestli máte rádi Borise Viana, běžte na to!   Prvních pár minut se před Vámi otevře   bizardní svět plný těžko pochopitelných   metafor, hlavní postava má za domácí zvíře   nikoli kočku, ale myš, z vaření delikates se   stává spíše odvážný chemický pokus,   filosofie existencionalisty Jean-Saul Partra   (snadné pochopit, koho tím myslel) je droga,   kterou si v bizardních podobách jeho příznivci   aplikují, například extrakt z jeho spisu pod   oční víčko.
Hlavní dějová linie se ale   točí kolem příběhu lásky. Stejně jako v   předloze, má člověk pocit, že důvodem pro   všechny ty bizardní metafory je bolestivá   zkušenost autora, který skutečný příběh   zažil.
Romain Duris i Audrey Tatou podávají   výborné výkony. Myslím, že ve filmu je i   velmi málo digitálních efektů. Skoro všechno   je stylově až úzkostlivě animováno ručně,   často ve stylu Švankmajera.
Film se nesnaží   přiblížit knihu nejširším masám, což bude   imponovat zasvěceným, celkově, ale filmu přece   jen oproti knize chybí černý humor.