Rapotínská tragédie [TV film]

Tenhle tragikomický televizní film asi   především zaujme a také potěší milovníky   špičkového herectví. Obsahově je příběh   dvou vesnických kamarádů v současné době už   jen málo adresný a pouze starší ročníky   mohou ocenit jeho skryté ostny. Ovšem herecké   mistrovství Vladimíra Menšíka, Vlastimila   Brodského, Karoliny Slunéčkové a dalších   našich hvězd to už je úplně jiná píseň!   Tady uplynulé roky a desetiletí ani změny   poměrů a režimů vůbec nehrají roli.

Hodně si musí člověk domyslet, aby seznal, že   mezi Renatou a Vojtinem se u toho dřeva něco   stalo. Tak pitomá kamera a střih by zasloužily   pár facek. Neříkám, aby to bylo porno, ale   náznak tam být mohl. Pan Menšík je skvělý,   ale celkově mne to nijak moc nenadchlo. Přesto   jde o mírný nadprůměr.  
 
 

Pro mě premiéra televizního filmu natočeného   před padesáti roky. Nedivím se, že zůstal po   natočení v trezoru až do sametové revoluce.   Vnímání života na vesnici a v družstvu   (nezapomenutelná scéna v hospodě při volbě   předsedy družstva) je ve filmu trefeno dobře.   Co zbývalo ve srabu tehdejší společnosti než   chlastat a obcovat? Píšu z vlastní zkušenosti,   v době vzniku filmu jsem rukoval. Vladimír   Menšík v roli Vojty je úžasný. Miloval jsem   jeho filmové role, v televizi už méně zejména   v pořadech "Křeslo pro hosta" nebo   "Bakalářích". Role Vojty je mu šitá   na tělo, stejně jako jeho Jožka Pyřk z   Jasného "Rodáku".

První půle se tváří jako komedie, která se   mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek   napsal příběh z vesnického prostředí, kde se   milostné vztahy proplétají mezi dalšími   postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují.   Na televizní obrazovky se proto po natočení   vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby   pracující lid viděl, jak se členové JZD   chovají a jak vypadá jejich rodinný život.   Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej   je imrvére nalitej je bezchybně zahranej   charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy   myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a   nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli   předsedy nebo krásná Miriam Kantorková   hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také   zásadní role. Podobně psychologicky laděný   snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit,   kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je   zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970   vznikly televizní filmy, které měly obrovskou   sílu a většina z nich stejně skončila v   trezoru. To samé třeba Podezření od Jana   Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou   slabost.