Strach a chvění [TV film]

Zábavné, děsivé i poučné! Přesně takhle   jsem si představovala pracovní zkušenost   cizinky v autoritářské japonské firmě, tedy   až na Améliinu nepochopitelnou podřazenost.   Ovšem její humorný nadhled plně chápu, a   jistě bych ho byla rovněž schopna... hned, jak   bych se vrátila z psychiatrické kliniky :-)

Jako ukázka rozdílnosti mezi západoevropskou a   japonskou mentalitou je Strach a chvění   ideálním filmem bez zbytečností okolo.Snímek   byl chvílemi trochu smutný a chvílemi hodně   vtipný díky tomu pro nás svéráznému   japonskému chování.Za mě 75 procent.

Tak trochu ina komedia nez je zvykom - ale napr.   ked Amelii "prepne" a zacne tancovat   hola po kancelarii a vyhlasovat, ze je Kristus   pocitacov - to teda stalo za to.

/9.8.12/ cz   titulky [fs]

Skvělé zpracování a ukázání mnohdy   podceňovaných kulturních odlišností. I přes   veškerou globalizaci neustále platí jiný mrav,   jiný kraj a v Japonsku dvojnásob-hlavně   neztratit tvář. Doporučuji

Výborné spracovanie novely Amélie Nothomb. Bol   to smutno-veselý pohľad na dva úplne odlišné   svety a kultúry v nich. Mňa však viac zaujala   samotná Amélia, ktorá s noblesou sebe vlastnou   prežíva dni a noci v obrovskej mašinérii   jednej japonskej firmy. Od prvého pracovného   dňa Améliina kariéra naberá rýchly s(pád). A   ja som len s úžasom sledovala, ako Amélia s   každým neúspechom vnútorne rástla, každý   deň sa odrážala od úplného dna. Tam, kde   mnohí by už davno skončili, ona "lieta,   tancuje" a posobivo komentuje dianie okolo   seba. Amélia je bláznivá a občas fakt trochu   divná, ale práve pre toto všetko si ju   zamilujete. Doporučujem si prečítať knihu a   pozrieť film a to bez ohľadu na poradie.

107 minut filmu vydá za všechny Japonské filmy   o Japoncích,osvětlí mantalitu Japonců   lépe,než všechny cestopisy Markem Polem   počínaje a současnými bedekry konče.Na   jednoho z toho padá děs.

V prvé řadě je nutné zmínit, že se v   žádném případě nejedná o komedii. Co   Evropanům připadá komické a absurdní je ve   východní Asii zcela běžné, nevymykající se   z běžných norem. Být film natočen naopak   (Japonec v Evropě) byl by v jeho očích systém   totální anarchie. Problémem není střet   odlišných kultur ale neochota příslušníků   euroamerické kultury přijmout, tolerovat a   respektovat kultury odlišné. Když do takových   vzdálených zemí přijede tzv. „civilizovaný   člověk“ chová se jakoby sežral veškerou   moudrost a jedině co činí on je správné. A   vím o čem mluvím, při svých cestách po   Africe, muslimských zemích, Indii a východní   Asii jsem se s tímto jevem setkával zcela   běžně. Neúcta k místním tradicím a   zvyklostem je zárodek k daleko větším   konfliktům. Konec konců, stačí si přečíst   noviny a podívat se na to z druhé   strany.
Samotný film by neměl posloužit k   odsuzování jiných kultur (zde k japonské   společenské hierarchii), k čemuž možná děj   nabádá, ale především k seznámení se s ní.   Taktéž i k zamyšlení se nad tím, že člověk   jako jedinec není středem, kolem něhož se vše   otáčí, k čemuž jsou, bohužel, obyvatelé   západní kultury, především v Severní   Americe, směřováni a vychováváni. No, ten jen   takové malé zamyšlení.

Celý film stojí na   výkonu představitelky hlavní role, při kterém   ji sekundují, nezvykle, na japonské poměry,   civilně hrající japonští herci. Realistické,   fantaskní, snové, místy bláznivé, drsné a   zároveň milé, smutné i veselé a především   konfrontační. Ke sledování je ovšem nutný   originální zvuk, jinak film ztratí 100% ze své   kvality, ostatně jako každý jiný. Věrohodně   napodobit japonské nadávání a jejich úsečnou   mluvu při rozhovoru s podřízenými nedokáže   žádný, byť i sebelepší dabér.

Asi nejlepší filmové zachycení japonské   mentality v obchodní společnosti, komedie, u   které se budete smát spíše absurdním   situacím, dokud vám nedojde, že je to podle   skutečného příběhu. Ale závěr stojí za to.