Vrah [TV inscenace]

Tohle je hodně podivná brněnská inscenace.   Dramaturg Vladimír Kelbl se asi zbláznil a   servíruje scény za sebou kolikrát tak   nesmyslně, že jsem nevěděl, co si o tom mám   myslet. Snímek se chvíli tváří jako   detektivka, chvíli jako konflikt mezi českou a   německou stranou, chvíli jako milostný   románek, dohromady to však vyznívá jako   nějaký hodně abstraktní slepenec   nepochopitelných scén. Což je škoda, protože   atmosféra není špatná a kdyby Arnošt Goldflam   scénář schopněji zpracoval a využil lépe   námětu Josefa Merhauta, mohlo to být mnohem   lepší. Je možné, že režie se ujali dva   režiséři Karel Fuksa a Svatopluk Vála a proto   je to místy takové chaotické. Z hereckého   ansámblu mě nejvíce bavil Lubor Tokoš v roli   cholerického Balvára. Snové scény nájemníka   Pavláta jsou pojaty až expresivně a budují v   příběhu samostatnou rovinu. Dělalo mi ale   problém, do kterých let příběh zařadit, tu   bych řekl, že se odehrává v období první   republiky, tu zase před první světovou válkou   (má to být přelom 19. a 20. století). Prostě   fakt divný. Parádní je však hudba Jiřího   Bulise, jehož orchestrace by se klidně hodila k   plnohodnotnému celovečernímu filmu. Jak já   miluju hoboje a zde jich užívá měrou   vrchovatou.