Jelena Junger

Elena Vladimirovna Junger, byla význačnou ruskou divadelní umělkyní. Národní umělkyní SSSR se stala v roce 1950. Jejím manželem byl N. P. Akimov.

Narodila se 20. dubna (podle starého stylu 3. května) 1910 do staré a vážené petrohradské rodiny. V roce 1930, ukončila „ Školu ruského dramatu“ v Leningradě a odsud se přesunula za divadelní prací do Sverdlovského TJUZu , což přeloženo znamená „Divadlo mladých diváků“ a pak se uplatnila v moskevském „Realistickém divadle“. Teprve tam na jeho scéně si zahrála nejvíce význačných rolí. Jmenujme například Natašu v divadelní hře „Rozjezd“ od V. P. Stavského (1932).
V následujícím roce 1933 vstoupí do experimentálního studia Leningradského „Music Hallu“ (hudebního sálu) pod vedením Akimova. V roce 1935-1936 pracuje v „Činoherním divadle“ pojmenovaném po A.S.Puškinovi.

Od roku 1936 -je přední herečkou v Leningradském (dnes Sankt-Petersburgském) Divadle komedie. Svoje hrdinky různorodých charakterů bravurně ztvárňuje se všemi rozlišovacími znaky. V průběhu času, se brilantně přehrála do rolí zralých žen.V jejím repertoáru bývá hodně historických postav kterými divákům představuje starou petrohradskou šlechtu. Její herecký naturel je pro tyto postavy přímo stvořený.
Na dva roky si „odskočí“ do Hollywoodu, kde se osobně setkává s Charlesem S. Chaplinem a S. Rachmaninovem či M. A. Čechovem a dalšími významnými osobnostmi světové kultury. V Divadle komedie hraje mnoho rolí, mezi nimiž neschází Diana ze hry „Žába na prameni“ od Lope de Vegy, Freda v „Nebezpečné zatáčce“od D.B. Priestleye, Viola ve „Dvanácté noci“ Williama Shakespeara, paní Tizl ve „Škole pro skandál“ R. B. Sheridana. Zahraje si Šuru Azarovou ve hře „Kdysi dávno“ A. K. Gladkova pak paní N N v „Pestrých příbězích“ od Čechova atd. Také se objevila ve filmech z druhé poloviny čtyřicátých let, jako byly Popelka (jak tam mě pila krev, když milou „Zolušku“ (Janinu Žejmo) „šikanýrovala“ se svojí povedenou sestrou, co jí hrála Tatjana Sazenevskaja a žoviálně vykutálenou macechou Fainou Ranevskou. Jinač zaplať pánbůh, za tak krásnou pohádku. Zbývá ještě připomenout film „Ruská otázka“, a byly by ještě mnohé další.) Často byla vidět i v televizi. Jedno z posledních divadelních představení kde představuje Sarah Bernhardtovou je hra „Smích langusty“ od Johna Marrella. V posledních letech svého života se málo objevovala na domovské scéně, ale o to častěji hostovala v jiných divadlech Petrohradu.

Elena Junger zemřela dne 3. srpna 1999 v Petrohradě. Byla pohřbena na „Literárním molu“ Volkovského hřbitova v Petrohradě.Snímek místa jejího posledního odpočinku je přiložen v galerii fotografií.


Knihy které napsala Elena Junger:

E. Junger Přátelé úžasných vlastností. , 1985
E. Junger Všechno bylo ... M., 1990
E. Junger Severské runy. Petrohrad, 1998

Autor: Asmodej