Colette: Příběh vášně

Sidonie-Gabrielle Colette,   vystupující také pod   pseudonymy Willi či   Colette-Willi, byla   francouzská novinářka,   spisovatelka a varietní   umělkyně nominovaná v roce   1948 na Nobelovu cenu za   literaturu. K tomu však měla   cestu velmi trnitou a o tom   vypráví tento příběh,   který je natočený jako na   politickou objednávku v   rámci propagace genderové   rovnoprávnosti. Takže z toho   dýchá i patřičný   feminismus. Ono totiž tady o   nic jiného ani nejde.   Příběh připomíná její   první sňatek a první   romány z nutnosti s postavou   Claudine napsané podle svého   života, sniž ta první   pojednává o dospívání,   které však pod svým jménem   vydal její manžel. A léta   běží a úspěchy knih se   střídají s krachy a dokonce   i s exekucí. Ale to by   samozřejmě nebylo, aby   okolnosti nevzali za své,   čímž se Colette nakonec   vzepře a přizná své   autorství i navzdory rozvodu.   Takže něco jako   plnohodnotný životopisný   snímek o této významné   spisovatelce rozhodně   nečekejme. Ano. Je tu   zvýrazněná především   jako významná žena,   zatímco její manžel jako   obyčejný všehoschopný   parazit. A ženám tímto   příběhem moralizačně   napovídá, že se nemají   čeho bát, naopak si mají   stát za svým a za své   místo ve společnosti a   uznání plně bojovat. Touha   a usmíření, hrdost a   předsudky. To je hlavní   deviza toho, oč tu běží.   Jako kostýmní film moc   nenadchne, ale dejme tomu.   Keira Knightley je v každé   scéně ve své roli   okouzlující a velmi   sympatická. Až to budí   dojem o záměru. Sympaticky   vypadá i její manžel, ale   jak by ženy řekly, je to jen   obyčejný chlap se svými   touhy. A ty touhy tu jsou   samozřejmě plně   zvýrazněny. Ale v rámci   rovnoprávnosti tu jsou touhy   i samotné Colette, ale ku   prospěchu její věci. Sice   citlivě, ale přeci, se tu   například hovoří o   sexualitě a to nejen   profesionální, ale i   soukromé. Třeba že muž má   právo podvádět ženu, ale   je nepředstavitelné, aby   žena byla vdaná za muže a   zároveň měla lesbický   vztah. Je to zvláštní   snímek ve svém podání,   který mohou ohodnotit   skutečně jen znalci života   této spisovatelky. V rámci   současné politiky toho má   ve vínku více než dost. Ale   natočený je hezky.   Úsměvnost, dramatizace,   emoce. To vše v rámci   pochopení snímek obsahuje.   Částečně byl natáčený v   Maďarsku za účasti   několika maďarských herců   a je v rámci atmosféry   zábavný a plynulý, avšak   svému úspěchu nijak   zvlášť nedosáhl. A my se   jen můžeme dohadovat, z   jakého důvodu.