Framom främsta linjen

Neznáme dějiny
Film v podání finské   produkce připomíná hraný   dokument. Zajímavosti to   však nebere. Trocha dějepisu   neuškodí a ve škole by jste   určitě překvapili. V   období roku 1942 pokračuje   Zimní rusko-finská válka   /1939-40/ následnou   Pokračovací válkou   /1941-44/. Konflik vznikl v   roce 1939, kdy Stalin chtěl   uplatnil změnu hranic s   Finskem /lukrativní území a   ostrovy chtěl a jako   kompenzaci nabízel sice   větší území, ale Finy   nechtěné/ a oficiálně byl   ukončen až v roce 1947   Pařížským mírem. Zde se   věnujeme části fronty, kde   malá jednotka Finů a jejich   spojenců odolává ruské   přesile. Ztráty na ruské   straně byly větší.   Prohranou Zimní válkou si   Finové moc nepomohli. Stalin   pak chtěl samozřejmě víc.   Pokračující válkou pro   změnu utrpěla finská   pověst v Evropě z důvodu   jejich spojenectví s   fašistickým Německem. Film   je částí volné trilogie.   Tali -Ihantala 1944, Zimní   válka 1939

Drsná realita války   tentokrát z Finska a to o   konfliktu, na který z oblasti   válečných filmů nejsme   zrovna zvyklí. Finsko je   napadeno Sovětským svazem a   jako obvykle jde o všechno.   Příběh je natočen na   základě skutečných   událostí, tudíž v něm   jsou vyobrazeny i skutečné   postavy. Scénář se snaží   věrně držet deníků a   fotografií Harryho Järva,   který v roce 1942 coby   poručík velel průzkumným a   bojovým jednotkám   pěchotního pluku IR 61.   Neobvykle natočený snímek   představuje událost, o   kterém se filmy nijak   vehementně netočí a těžko   říci proč. Našedlý filtr   obrazu podtrhuje atmosféru a   vlivem vypravěče navozuje   až dokumentární dojem.   Faktem je, že se celý   koncepce filmu pohybuje na   hranici právě mezi hraným   filmem a hraným dokumentem. A   to se zdá být docela chybou.   Snímek tímto ztrácí   napětí, a pocit nebezpečí.   Zkrátka to jako celek   vyznívá jen jako obyčejná   vyprávěnka, dokonce až s   dvouhodinovou stopáží. Což   znamená, že něco jako u   válečného filmu z   Hollywoodu plného bojových   scén, drsných výjevů a   srdcervoucích emocí se   bohužel dočkat nelze. Na   nějaké hrdinství se také   nehraje. Armáda působí jako   celek, kde každý spoléhá   jeden na druhého. Bojové   scény samozřejmě na   správný válečná žánr   obsaženy jsou, ale nejsou   hlavní devízou komplexního   děje. Snímek jen poukazuje   na historické události dle   deníků a fotodokumentace a   nic víc. Tedy co se týče   problematiky hrozby na   finském území, jednání,   řešení problémů a hlavně   velení a snahy o splnění   úkolů. Svou určitou váhu v   rámci historie snímek má a   to už hlavně ve faktu, že   nepřátelští agresoři v   době druhé světové války   nebyli pouze Němci a Japonci.   Je to sice jen takový   obyčejný letmý pohled do   minulosti, ale za shlédnutí   určitě stojí.