Lepší než kdy jindy

"Já jim TAK   rozumím...", šlo mi   hlavou během filmu i po jeho   skončení. Stáří je   kruté, každému ubírá   nezadržitelně a nevratně.   Jednomu na kráse, druhému na   zdraví, jinému na   schopnostech a možnostech. A   Diane Keaton ve svých   třiasedmdesáti předvedla   velmi pozoruhodný výkon. A   tím nemyslím taneční   kreace s bambulemi (i když i   to se mi líbilo), ale hlavně   tu osobnost a přístup k   nevyhnutelnému.
Když   život překročí magickou   hranici stáří a člověk   ještě má na vybranou,   vždycky je lepší věnovat   zbytek sil něčemu   kreativnímu, optimistickému   a přínosnému. A přesně   toto z fimu vnímám.

"Lepší než kdy jindy"
Diane Keaton patřila mezi mé   oblíbené herečky téměř   po celou dobu své kariéry.   Připomínat filmy jako je   Kmotr, Manhattan, Annie   Hallová, je zbytečné.   Ovšem v poslední době, kdy   dovršila důchodový věk a   připojila se k   hollywoodskému mainstreamu, u   mě v oblibě klesla.   Klasickým příkladem je   tento film "Lepší než   kdy jindy", který   právě v českém překladu   klame případného diváka.   Je to právě naopak. Tuctový   příběh důchodkyň,   zřejmě vyšší třídy,   které se organizují v   trapném americkém rádoby   sportu jako jsou   roztleskávačky. Bez   bližšího poznání   jednotlivých postav se kupí   jedno klišé za druhým,   závist, klacky pod nohy,   rezignace, poznání sama sebe   a vítězství nad   překážkami. A k tomu   ještě fatální onemocnění   hlavní hrdinky.   Nepřesvědčivé.