Letiště 1975

Film Letiště z roku 1970   nastavil laťku hodně vysoko.   Měl jednu obrovskou výhodu -   románovou předlohu Arthura   Halleyho. (Na román jsem si   jeden čtvrtek v roce 1973   vystál tříhodinovou   frontu). Nečekal jsem, že   Letiště 1975 bude lepší.   Nebylo, ale promarněný čas   taky ne. Co tam podle mně   chybělo? Hlavně podobná   postava "černé   pasažárky" z první   verze. Pak mě trochu   zaskočil George Kennedy. Na   to, že měl v letadle   manželku a syna byl docela v   klídku. Bonusem byla Helen   Reddy, která hezky zazpívala   a kamerové záběry na   horské panorama, které bylo   až moc a moc nebezpečně   blízko. Ve skutečnosti by   pravděpodobně nikdo   nepřežil a letadlo by brzy   spadlo, ale je to jenom film,   a dobrý film.

Druhý snímek ze série už   působí krapet skromněji   než jeho předchůdce, avšak   přesto nevyznívá o moc   hůř. Když vynecháme   filmové chyby a dějové   klišé, zůstane klidně   plynoucí jednoduchý   příběh netlačíc v ničem   na pilu. Opět se přirozeně   seznámíme s mnohými   postavami filmu aby dějová   linka záhy spěla k okamžiku   katastrofy. Pak už jen   sledujeme průběh různých   činu vedoucí k záchraně   pilota. Oči diváka potěší   scenérie letícího letadla   se zasněženými horami v   pozadí. Mírné napětí už   jen doplňuje drama o   záchranu letadla za každou   cenu. Byť je film na dnešní   dobu pomalejší, jako klasika   svého žánru zklamat   nemůže.

Na rok výroby jde o celkem   solidní letecký   katastrofický film.   Neštěstí se ve filmu sice   dlouho odkládá, celých 40   minut se neděje takřka nic,   ale od momentu, kdy do kokpitu   Boeingu 747 narazí malé   letadlo, jde o celkem   napínavou podívanou.

Neznám knižní ani filmovou   předlohu, takže nemůžu   posoudit odlišnosti.   Nechápu, proč někdo snímek   považuje za 1 z 50   nejhorších filmů všech dob   (viz. zajímavosti). Některé   postavy jsou sice trochu   trapné, ale jako celek to jde   a na rozdíl od jiných   katastr.f. své doby netrvá 2   hodiny.