Moebius

Nervák jako kráva. Pobíhání v metru. Sem tam   zabliká světlo. Ale pozor, nejen to, občas tam   projede i vlaková souprava. To je ale   překvapení. A ten konec, to je něco. Sci fi no.   Nějaký nový druh. Bez napětí. Bez akce. Zase   musím uznat, že jsem usnul jen jednou a pak už   se díval až do konce ve dne. Jo, jasně, zase   jsem málem usnul, ale překonal jsem se. Další   koment je zbytečný.

Vlak co nikde nestaví
Kolikpak jste viděli argentinských sci-fi?   Klidně vsadím Hvězdu Smrti proti bramboře, že   míň než já. Já jsem totiž jedno právě   viděl!
Vagóny skřípou, pásy kolejí   kvílí
monotónním rytmem kol
Sedím tu v   koutě a už pořádnou chvíli
slyším jejich   rokenrol
Teď už znám to co každý ví
tenhle   vlak nikde nestaví
Co s tím má ale   společnýho starej flák vod Olympiku? No, tady   se nám ztratil vlak, vlastně souprava metra v   Buenos Aires. Sice pořád někde jezdí, ale   nikdo ho nevidí (jenom slyší) - jede totiž   vždycky po jiné koleji, než na které na něj   číhají. Jo, a nikde nestaví.
Znáte přeci   moebiovu pásku. Cože, v životě jste o ní   neslyšeli? Ani kdybych to napsal s ö místo oe?   To si teda můžete klidně podat ruku s těma   chytrákama, co říděj v argentinskym hlavnim   městě systém podzemky.
Ale zpátky k filmu.   Kdo čekal nějaký klasický sci-fi s obludama,   lejzrovejma střílečkama, nebo aspoň s tím   tajemnem, co upoutá a už nepustí dokavaď se   nerozjedou závěrečný titulky, ten asi   nedokoukal.
Já ovšem ano, i když se tu   řešily poněkud zásadnější otázky, dá se   říct celospolečenskýho významu. Ne, nejsem   hrdina, prostě jsem obětoval jeden a půl   hodinky – když už jsem to rozkoukal, tak se   taky podívám jak to dopadlo. A chcete abych vám   to tu hezky na závěr prozradil? Tak jo...
Ále   vlastně, co bych se namáhal. Stejně byste to   nepochopili, stejně jako ti úředníčci z   buenosaireskýho metra.

Moebius jsem zhlédl z nostalgických důvodů,   neboť jsem ho kdysi četl ve staré Sedmičce   pionýrů, kde byl rozdělen do čtyř dílů a   vyšel pod názvem "Podivuhodná podzemní   dráha".
Tvůrci se místy drželi doslovně   literární předlohy, jen konec přizpůsobili k   obrazu svému, jak už to u adaptací bývá.   Nicméně se jedná o velice zručně natočený   tajuplný příběh a atmosféra tunelů metra z   obrazovky čiší, jako vichr před příjezdem   metra na stanici Můstek.