Papírová města

´Aby jste se našli, musíte   se nejdříve ztratit.´   Snímek vypráví příběh o   hledání sebe sama,   opravdové lásky a   přátelství. Je tak   vhodnější především pro   mladé diváky, kteří by se   mohli s postavami i   ztotožnit. Příběh obsahuje   vše patřičné, co ze   snímků ze středoškolského   prostředí známe. Kromě na   dnešní dobu tradičního   fekálního humoru. Dějově   se jede na vážnější   struně, avšak v lehkosti a   snadné uchopitelnosti   myšlenky. Hledání   vlastního pocitu a poznání   té pravé krásy života se   nese celým dějstvím v   zájmu svého sebevědomí a   představám. Příběh   vytváří atmosféru, která   má v sobě něco   pohádkového a zasněného.   Byť se nejedná o komedii, je   snímek v jádru svěží   zábavný a příjemně   odpočinkový.

Papírová města a vůbec   všechny knihy Johna Greena   jsou spíš pro mladou   generaci, ale není na škodu   se s nimi seznámit i ve   zralém věku. Mohou nám   připadat trochu zvláštní,   ale jde o to, porozumět a   přiblížit se k mládí,   jejich způsobu myšlení a   jednání i za cenu   nesouhlasu. Každá generace   je jiná a svým způsobem   nepochopitelná jako Quentin a   Margo, ale mně se jejich   příběh líbil a kniha   ještě víc.A navíc jsem se   tak trochu vrátila do   floridského Orlanda pro   příjemné vzpomínky, ale to   už je osobní...Film se   určitě dá zařadit do těch   snímků, které se povedly a   to je hlavní.
Nevím,   proč z něj mám podobně   příjemné pocity jako svého   času z Kerouacova příběhu   Na cestě.

Filmová abstinence dokáže   člověka dohnat k   nechutnostem, jako výběr z   filmů na základě názvu. Z   téhle "mysterozní"   (kdo to napsal, ten by si měl   najít definici, co to   znamená) teen romanťarny   dělá něco víc než brak   snad jen ten konec. Jinak jsem   se jednou zasmál a nulakrát   se mi podařilo vcítit do   některé z postav. Ale   alespoň si nehraje na něco   víc.

Od malička jí miloval ale   ona byla tajemná jak hrad v   Karpatech. Když se rozhodl   že jí opravdu chce a zblbnul   svoje kámoše co jim v hlavě   zvonil jen maturitní ples a   posléze zasunutí do nějaké   spolužačky, vydal se jí   hledat podle indícií co mu   zanechal aby se dozvěděl ,   že ho vlastně nechce a , že   to špatně pochopil.

U tohoto filmu natočeného   podle románu Johna Greena   jsem zjistil, že mám   značné mezery ve   vzdělání. Neznám   režiséra a víc než půlku   herců ale podle toho co jsem   včera viděl v televizi jsem   zase tak moc nezameškal.   Nebylo to úplně špatné ale   nijak mě to neoslovilo. Pro   mě to byl takový ten   "většinový" film.   Člověk ho bez nějakého   sebezapření shlédne ale za   pár dní si ani nevzpomene o   čem to bylo.